Postby BonSei » 20 Dec 2013, 00:59
Dveře do krčmy se rozrazily a dovnitř vlítl chuchvalec těl, který se prohnal, přes tři stoly, až se nakonec o čtvrtý zastavil. Ze stolů zbyli třísky, které se válely po cele krčmě. Většina hostů a zaměstnanců v krčmě se přestala věnovat svým činnostem a překvapeně pozorovali boj, který se v krčmě z ničeho nic vyskytl. Krčmář za pultem točící zrovna pivo, si ani nevšiml, že má džbánek již plný a začal mu přetékat. Jeho žena s kuchařkou vyhlédly z kuchyně a též zkoprněle pozorovali boj. Žena stojící hned vedle pultu v bílé blůzce, červených lodičkách a služka Anča, se skovaly za pult. Cizinec, který seděl s kuší namířenou na dveře, se z ničeho nic vypařil. Trpaslice, elf, cizinec v kápi a nechutně zazobaný goblin přestali hrát karty a tiše boj pozorovali. Jediní, kteří si bitky nevšímali, byli Elfí paladin se zajatcem a Zul'thiga, nejspíš byli na pranice v hospodách zvyklí a vyhazovač Medviho, který tvrdě spal ve svém křesle.
Po chvíli si nedobrovolní diváci mohli všimnout, že boj probíhá mezi rudovlasou krvavou elfkou s páskou přes pravé oko a čtyřma Stormwindovskými strážemi (NPC). Rudovlasá elfka rozrazila dveře krčmy jedním ze strážních, který teď ležel v troskách třetího stolu a nejevil známky života. Zbylí strážní se jí snažili jakýmkoliv způsobem zneškodnit, ale bezúspěšně v platovém brnění byli neohrabaní a pomalí, téměř připomínali slony v porcelánu. Zatím co rudovláska v zelených šatech z kůže dračího mláděte, byla mrštná jako kočka a rychlá jako vítr. Šaty měli po stranách suknovité části rozparky takže elfku nijak neomezovali v pohybu a naopak, ještě nepřátelům znemožňovali předvídat kam má nakročeno a tudíž jí byli v boji cennou výhodou.
Jeden ze strážních se po ní ohnal mečem, Elfka se mu vyhnula, (Poznámka autora: jako Nio v Matrixu kulkám agenta.) zakloněním do zadu. Při pádu kopla útočníka do rozkroku, jelikož měl na sobě plate, nijak to nepocítil, jen ustoupil o krok dozadu, ale ona se díky tomu od něho odrazila a sklouzla se zády po podlaze dva metry od něho. Oba jeho spolubojovníci zasekli meče do podlahy, kde by byla, kdyby se od něho neodrazila. Než stráže stačili zaregistrovat, že jí nezasáhly, měla elfka v ruce hvězdicovitý thrown a hodila ho po strážníkovi, od kterého se odrazila. Hvězdice vzduchem zasvištěla a zasekla se mu v nechráněné mezeře mezi krunýřem, nárameníky a helmou na krku. Trefila hlavní tepnu. Strážný se chytil za krk a skácel se k zemi, snažíc se neúspěšně zastavit gejzír krve. Zbylí dva strážní se na sebe podívali potom na ní jako by přemýšleli, jestli vzít nohy na ramena nebo dál bojovat. Nakonec se proti ní rozběhli. Elfka mezi tím z pochev na bokách u rozparků šatu vytáhla dvě dýky, které vypadaly jako by hořeli. Beze všech pochyb byli očarované. Jednoho ze strážných dočasně oslepila práškem, který vystřelil z mechanizmu, který měla připevněný na náramenících. Druhý strážný měl dostatek času aby k ní doběhl a pokusil se jí zasáhnout mečem, kterému hbitě uhnula a koženou rukavicí, na které měla ocelové kování, ve tvaru stříšek, ho udeřila do helmy která mu kryla obličej, ale i tak ho to na dvě sekundy dezorientovalo. Což jí bohatě stačilo k tomu, aby se rukama odrazila od jeho ramen, přetočeným saltem ho přeskočila a dýkou ho bodla do zad v oblasti mezi lopatkami do míchy. Očarovaná dýka projela brněným jako by bylo z másla a strážného usmrtila. Poslednímu strážnému se povedlo si sundat helmu a vytřít prach z očí. Zrovna ve chvíli aby zahlédl hrot dýky, který se mu o sekundu později zabodl mezi oči.
Celé to trvalo sotva deset vteřin, elfka Trošku zadýchaná přejela krčmu pohledem a na konec se zastavila na nástěnce, kde viselo několik plakátu s její podobiznou a odměnou, kterou za její dopadení nabízeli. Přičemž největší byla jeden milion zlatých, které za její dopadení nabízel sám Varian Wrynn vládce Stormwindu.
Na plakátu nebylo její jméno, ani nemohlo, nikdo ho neznal, dokonce ani ona sama ho neznala. Rodiče jí údajně zahynuli při nějaké šarvátce mezi lidmi a nemrtvými poblíž Brillu, její rodiče se tam náhodou připletli, když jeli za obchodem do Under City. Jejích karavana byla napadena a ona přežila jen díky tomu, že její matka s ní ujížděla na Hawkstriderovi a kryla ji vlastním tělem před šípy. Aspoň tak jí to pověděl její ochránce, který jí tehdy našel a zachránil. Jí v té době byl sotva rok.
Byl to její jediný přítel, kterému kdy věřila a kterého kdy měla. Jmenoval se Tahgwell a byl to nemrtvý nájemný vrah. Původně prý Hawkstridera zastavil, aby se obohatil, ale když jí uviděl, natolik mu připomněla jeho roční dceru Xandrii, kterou nedokázal uchránit, když byl ještě člověkem, před jedním necromancerem, který je zabil a jeho pak přetvořil na nemrtvého, aby mu sloužil. Jemu se nakonec povedlo osvobodit a pomstít se.
Oslovoval jí Xandre, On jediný jí vychoval, on jediný jí naučil úplně vše, co znal a ona díky tomu dokáže přežít v tomto krutém nelítostném světě. Bohužel před pěti lety v jedné šarvátce s lovci lidí o něho přišla, tehdy jí bylo sedmnáct let. Zůstala na světě sama, nevěděla co si počne, život pro ní přestal mít smysl. Ale uvědomila si, že on musel být ve stejný situaci, když přišel o dceru. Po jeho příkladu si našla nový smysl života. Tím smyslem byla pomsta! Aliance mohla za to, že přišla o jediného přítele, kterého kdy měla a taky za to zaplatí. Dokud bude žít poslední alík ona se bude mstít! Začala si říkat Vendetta! Na plakátě však stálo Immorality. Nemorálnost, tak jí nepřátele nazývají, nechápou, co jí vzali! Nechápou, že je v právu! Ale pochopí, až se jim bude mstít a přitom uslyší její smích.
Z myšlenek jí vyrušil závan větru a v tu samou chvíli ucítila ostří chladné čepele na svém krku.
Zadržela dech, ne ze strachu, ale proto, aby slyšela sebemenší zvuk. Neznámý útočník, který jí překvapil, nebude žádný břídil. To dokazovalo, jak neslyšně se k ní dokázal ve stínech přiblížit.
Jednou rukou jí držel dýku u krku a druhou jí objal a uvěznil jí ruce u pasu.
V tichu slyšela jeho klidný dech, tlukot svého srdce a vzhledem k tomu že byl na ní těsně přimáčknut tak i jeho srdce. Bilo rychleji než je obvyklé, takže byl asi trochu nervózní, nebo vzrušený pomyslela si.
„Čekám tu na tebe.“ Zašeptal jí do ucha „už jsem myslel, že se tu neobjevíš.“ Immorality mu klidně a však tiše odvětila „mno, tak jsi se, dočkal.“ A opatrně oken přejela místnost. Nikdo v krčmě však nejevil zájem, jakkoliv zasahovat.
Neznámý dál pokračoval „víš proč tu na tebe čekám?“ Elfka se ušklíbla „no to je teda těžká otázka, chceš jeden milion zlatých? Anebo si sem přišel spáchat sebevraždu.“ Neznámý jí dýku přitlačil ke krku, až cítila tenký pramínek krve, jak jí po krku stéká dolu. „Ne, chci se pomstít!“ zašeptal jí do ucha a kousl jí do něj. Elfka škubla hlavou, aby osvobodila své ucho ze sevření zubu. „Vypadá to, že si mi zašpinil šaty od krve a to já nesnáším. Takže pomsta nepomsta už se mrtvola. To je smůla co?“ Neznámý se rozesmál a rudovláska dál pokračovala „a vlastně co slušné způsoby? Co takhle se představit? Jaká by to byla pomsta, když se ani nepředstavíš?“ Neznámý se přestal smát „takže holčička si nepamatuje? Tak to se budu muset připomenout, ale nebudeš to mít lehký, budeš muset na to přijít sama.“ Rudovláska opatrně dvěma prsty, zatím co udržovala konverzaci, lovila v měšci, který měla skovaný pod rozparkem šatů. „Jak dlouho mě ještě budeš nudit řečmi?“ Neznámý odpověděl „neboj se dlouho ne.“ A začal elfku opatrně tlačit ke vchodovým dveřím.“ Konečně našla to, co hledala. „Mimochodem jak jsi mohl tušit, že sem přijdu?“ opět se zasmál „jeden hodný šaman mi to vyvěštil.“
Elfka v ruce držela malý žeton emblémem. Zmáčkla ho. Kolem ní se během chvilky objevila štítová bublina, která dýce zabránila jí podříznout, když si útočník uvědomil, že byl převezen. V dalším okamžiku elfka zmizela a objevila se mu za zády a chystala se mu vrazit dýku do zad ale, zmizel ve stínech. Immorality nic nechtěla riskovat a tak zmizela ve stínech také.