Krčma

[Jarmila]

Malý ptáček, velký jako špendlíková hlavička, s křídly barvy písku a zobáčkem černější než noc. Vletěl skrze malou prasklinku do Krčmy. Otevřel zobáček a zastavil tím veškerý čas. Pak si sedl Lightboundovy na rameno a vznesl se sním do vzduchu. Odletěl sním ven, přes tu malou prasklinku. Když doletěl na místo odkud Lightbound nenajde NIKDY cestu zpět do Krčmy, tak Lightbounda postavil na zem. Zavřel zobáček a čas se rozběhl. Jak se rozběhl čas, ptáček zmizel. Konec.

PS: Přidala sem dva nové zákony:
Osmý: Hráč je majetkem a svého autora a bez svolení autora,
nemůže hráče jiný autor použít ve svém příběhu. O npc to neplatí.
Ten to zákon smí porušit jen Jarmila, aby mohla opravit škody.
Devátý: Pokud Hráč opustí krčmu není možné, aby se vrátil. O npc to neplatí.

[k0k0S]

Do krčmy vošla zaujimavá postava. Mala tyrkysovú kožu a bola zhrbená. Keby sa však narovnala, bola by o trochu vyššia ako vyhadzovač Medivho. Odetá bola do kožennej vesty a koženných nohavíc z vlka. Na tvári bolo vidno dlhé kly, vlasy červrnej farby zapletené do dvoch copov. Na líci mala dlhú jazvu. Okolo pravého zápästia mala omotaný obväz. Na chrbte jej visela dlhá palica, na ktorej konci bol vyobrazený medveď. Dlhými krokmi prišla k baru a povedala: ,,Jedno pivo pre Zul'thiga" čo bolo jeho meno. Zaplatil 7 strieborných a zobral si pivo. Cestou sa troll zastavil pri elfovi paladinovi a zviazanému mužovi. Opýtal sa elfa či si môže prisadnúť. Po paladinovom súhlase si sadol ku ním. Udivene sa pozrel na muža priviazaného o stoličku. Potom sa začal zhovárať s elfom, keď sa zrazu niečo ozvalo...

[medivho]

... Bol to prenikavý, škrekľavý hlas. Ale aby sme sme pokračovali tam, kde sme skončili, poviem vám, čo sa stalo tesne pred tým.
Keďže si malého vtáčika poriadne nik nestačil všimnúť, všetko sa vrátilo do normálu. Grizzlik, medzitým už usadený na stoličke, otvoril ústa, pretože sa chystal prehovoriť. Odhalil tým svoje perfektné biele nabrúsené zuby, miestami bolo vidieť zlatú výplň. Keď však vydal z hrdla hlas, krčmárka sa strhla. Taký prenikavý, škriekavý hlas ešte jakživ nepočula, a to už v krčme počula rôzne hlasy. Goblin povedal: "Chcem to najlepšie, čo tu máte." Krčmárka to vzala doslova, a blížila sa k veľkému sudu s tým najlepším mokom, spomenula si na varovanie, ktoré jej muž vždy opakoval: "Vždy hosťovi povedz, aké následky to má, a uisti sa, že si sú istý, či sa chcú napiť." Spýtala sa preto škrata, či mu nevadí, že keď tento nápoj ochutná, tak s najväčšou pravdepodobnosťou zabudne na všetko. Rodinu, život, bohatstvo. Goblin sa strhol, najmä teda pri poslednom slove krčmárky, tak si teda vypýtal to druhé najlepšie, čo ponúkajú. Krčmárka mu doniesla najlepšie Dalaranské víno, bez akejkoľvek magickej úpravy, zvané Monsieur Magique. Po tom, ako goblin zaplatil jednu zlatú mincu, krčmárka sa opäť stratila z dohľadu, pravdepodobne si to namierila do kuchyne. Grizzlik vzal krištáľový pohár do ľavej ruky, čím zároveň ukázal tri prstene na ruke, nepochybne z najvzácnejších a najkvalitnejších drahokamov, aké boli k dispozícii. Jeden z nich bol čierny, z nádherného, tmavého obsidiánu, druhý prsteň bol celkom nezvyčajný, z jantáru, v ktorom bol naveky uväznený malý, prastarý hmyz. Tretí prsteň bol nádherne modrý, s odtieňom hlbokého oceánu. Grizzlik sa ešte raz rozhliadol po krčme, no žiadna spoločnosť sa mu nezdala byť dosť dobrá, tak sa rozhodol, že si sadne sám. So žuchnutím zoskočil zo stoličky, a vyrazil ku stolu, ktorý bol čo najdalej od akýchkoľvek iných návštevníkov, keď tu zrazu si všimol kartový stôl. Keď si pomyslel, že môže zbohatnúť, zažiarili mu jeho vodnaté oči, a vydal sa tým smerom. Keď prišiel ku stolu, položil si naň vysoký vínový pohár, a vyzliekol si svoj gaštanovo-hnedý kabát. Pod ním sa zjavila nádherná biela košeľa vyrobená z toho najjemnejšieho hodvábu. Nádherná, pravda, bola, no o tom, či sa hodila ku zbytku odevu hnedej farby, by sa dalo diskutovať. Kabát si prevesil cez drevenú stoličku, sadol si na ňu a z vrecka nohavíc si vybral krabičku cigár. Jednu si vytiahol. Bola dlhšia, ba dokonca širšia, ako jeho dva prsty dohromady. Zapálil si ju malým, praktickým prístrojom, ktorého konštrukcia a princíp pravdepodobne ostáva väčšine bežných ľudí záhadou. Trochu si potiahol, zaklonil hlavu avyfúkol sivý dym nad seba. pričom si slastne povzdychol: "Ách, staré, dobré Tobbacusove cigary." Keď prvotná eufória prešla, obrátil pohľad na svojich prísediacich, ktorí ho sledovali od okamihu, čo sa vybral ku stolu. Keď videl ich pohľady nalepené na ňom, nazdal sa, že tiež chcú jednu z jeho fajnových cigár. Spýtal sa ich: "Jednu na ukľudnenie?" Trpaslíčka pokrútila hlavou a povedala:"Nie, vďaka, keď sa chcem ukľudniť, dám si akurát klasickú fajku." Elf sa zamyslel a povedal, skôr pre seba, ako pre ostatných, že dlho niečo také nemal, a že raz za čas nikomu nezaškodí. Preto povedal:"Áno, vďaka za ponuku," a načiahol svoju dlhú, svalnatú ruku smerom ku goblinovi. Goblin však s pokojnou tvárou povedal: "Tak to bude za desať zlatiek" ba dokonca sa elfovi zazdalo, že na jeho tvári videl úškrn. Ako rýchlo ruku pritiahol, tak ju aj odtiahol so slovami: "Asi som sa rozhodol, nebudem dráždiť svoje pľúca, už dosť, že sú podráždené moje nervy". Trpaslíčka sa pri jeho slovách zachichúňala. Goblin sa zamračil, až sa mu sklíčko zarylo ešte hlbšie do kože, no nič nepovedal. Schoval krabičku, ešte pohodlnejšie sa usadil, a...

[Kuraookami]

Dveře do krčmy se rozrazí a dovnitř vlítne jedno vyděšené mladé tvoření. Vyšší než většina lidí, oblečená jen v lehké zelené tunice a šedé sukni, pod které vykukují dvě kopýtka. Z dlouhých šedých vlasů čouhají dva malinké růžky. Vlasy spadají do mladé tváře s zářivýma bílýma očima a šedomodrou pletí. Vyděšeně se otočí, až se jí rozklepe ocásek.
"Démoni! Všude jsou démoni! Zaplavují svět!"
Zakřičí zděšeně a ohlédne se po osazenstvu.

[Lightbound]

V tom opilec Lightbound, ktorý sa predtým snažil zbaliť Blood Elfku, zakričí: ,,Boženka nefetuj!" a hlava mu padne späť na stôl plný rozliateho piva.

[Jarmila]

Malá zelená housenka(NPC), která právě protáhlá škvírou v okně, se na skle postavila na dvě zadní nožičky. Tu chvílí čas zastavil a před housenkou se objevila velká cedule s nápisem: "Ignorujte Lightbound, už není v krčmě a nemá se jak vrátit." Housenka, když uviděla ten nápis chtěla jít blíže k němu. Tak se postavila opět na všechny nožičky, cedule zmizela a čas plynul dál. Mála housenka nevěděla, co si tom má myslet. Tak se na svých nožičkách docupitala až na jeden stůl a tam zůstala.

[KharDemon]

Přerostlá zelená opice o velikosti stromu přišla ke krčmě. Jelikož měla občas záchvatové choutky a banánů měla pokrk rozhodla se ochutnat hospodskou osádku. Jedním rychlým pohybem ruky utrhla střechu a začala pojídat hosty... Tu se čas zastavil ve chvíli kdy se Lightbound doplahočil zpátky ke krčmě. Údy mě Light dodřené a to včetně toho nejmenšího z nich určeného k reprodukci. Během cesty jím totiž musel obšťastňovat orangutanního samce, největší atrakci potulného cirkusu s názvem "Sluneční cirkus". A tu se čas najednou zase rozběhl... Opice se podívala dolů přes levé rameno a zahlédla rozdrásanou postavu s pochybnou osobní hygienou. Zvednout, ofoukat chramst! Tak končí příběh plný hlouposti a senilních keců

[Lightbound]

Nech mu je zem lahka :(

[BonSei]

Dveře do krčmy se rozrazily a dovnitř vlítl chuchvalec těl, který se prohnal, přes tři stoly, až se nakonec o čtvrtý zastavil. Ze stolů zbyli třísky, které se válely po cele krčmě. Většina hostů a zaměstnanců v krčmě se přestala věnovat svým činnostem a překvapeně pozorovali boj, který se v krčmě z ničeho nic vyskytl. Krčmář za pultem točící zrovna pivo, si ani nevšiml, že má džbánek již plný a začal mu přetékat. Jeho žena s kuchařkou vyhlédly z kuchyně a též zkoprněle pozorovali boj. Žena stojící hned vedle pultu v bílé blůzce, červených lodičkách a služka Anča, se skovaly za pult. Cizinec, který seděl s kuší namířenou na dveře, se z ničeho nic vypařil. Trpaslice, elf, cizinec v kápi a nechutně zazobaný goblin přestali hrát karty a tiše boj pozorovali. Jediní, kteří si bitky nevšímali, byli Elfí paladin se zajatcem a Zul'thiga, nejspíš byli na pranice v hospodách zvyklí a vyhazovač Medviho, který tvrdě spal ve svém křesle.
Po chvíli si nedobrovolní diváci mohli všimnout, že boj probíhá mezi rudovlasou krvavou elfkou s páskou přes pravé oko a čtyřma Stormwindovskými strážemi (NPC). Rudovlasá elfka rozrazila dveře krčmy jedním ze strážních, který teď ležel v troskách třetího stolu a nejevil známky života. Zbylí strážní se jí snažili jakýmkoliv způsobem zneškodnit, ale bezúspěšně v platovém brnění byli neohrabaní a pomalí, téměř připomínali slony v porcelánu. Zatím co rudovláska v zelených šatech z kůže dračího mláděte, byla mrštná jako kočka a rychlá jako vítr. Šaty měli po stranách suknovité části rozparky takže elfku nijak neomezovali v pohybu a naopak, ještě nepřátelům znemožňovali předvídat kam má nakročeno a tudíž jí byli v boji cennou výhodou.
Jeden ze strážních se po ní ohnal mečem, Elfka se mu vyhnula, (Poznámka autora: jako Nio v Matrixu kulkám agenta.) zakloněním do zadu. Při pádu kopla útočníka do rozkroku, jelikož měl na sobě plate, nijak to nepocítil, jen ustoupil o krok dozadu, ale ona se díky tomu od něho odrazila a sklouzla se zády po podlaze dva metry od něho. Oba jeho spolubojovníci zasekli meče do podlahy, kde by byla, kdyby se od něho neodrazila. Než stráže stačili zaregistrovat, že jí nezasáhly, měla elfka v ruce hvězdicovitý thrown a hodila ho po strážníkovi, od kterého se odrazila. Hvězdice vzduchem zasvištěla a zasekla se mu v nechráněné mezeře mezi krunýřem, nárameníky a helmou na krku. Trefila hlavní tepnu. Strážný se chytil za krk a skácel se k zemi, snažíc se neúspěšně zastavit gejzír krve. Zbylí dva strážní se na sebe podívali potom na ní jako by přemýšleli, jestli vzít nohy na ramena nebo dál bojovat. Nakonec se proti ní rozběhli. Elfka mezi tím z pochev na bokách u rozparků šatu vytáhla dvě dýky, které vypadaly jako by hořeli. Beze všech pochyb byli očarované. Jednoho ze strážných dočasně oslepila práškem, který vystřelil z mechanizmu, který měla připevněný na náramenících. Druhý strážný měl dostatek času aby k ní doběhl a pokusil se jí zasáhnout mečem, kterému hbitě uhnula a koženou rukavicí, na které měla ocelové kování, ve tvaru stříšek, ho udeřila do helmy která mu kryla obličej, ale i tak ho to na dvě sekundy dezorientovalo. Což jí bohatě stačilo k tomu, aby se rukama odrazila od jeho ramen, přetočeným saltem ho přeskočila a dýkou ho bodla do zad v oblasti mezi lopatkami do míchy. Očarovaná dýka projela brněným jako by bylo z másla a strážného usmrtila. Poslednímu strážnému se povedlo si sundat helmu a vytřít prach z očí. Zrovna ve chvíli aby zahlédl hrot dýky, který se mu o sekundu později zabodl mezi oči.
Celé to trvalo sotva deset vteřin, elfka Trošku zadýchaná přejela krčmu pohledem a na konec se zastavila na nástěnce, kde viselo několik plakátu s její podobiznou a odměnou, kterou za její dopadení nabízeli. Přičemž největší byla jeden milion zlatých, které za její dopadení nabízel sám Varian Wrynn vládce Stormwindu.
Na plakátu nebylo její jméno, ani nemohlo, nikdo ho neznal, dokonce ani ona sama ho neznala. Rodiče jí údajně zahynuli při nějaké šarvátce mezi lidmi a nemrtvými poblíž Brillu, její rodiče se tam náhodou připletli, když jeli za obchodem do Under City. Jejích karavana byla napadena a ona přežila jen díky tomu, že její matka s ní ujížděla na Hawkstriderovi a kryla ji vlastním tělem před šípy. Aspoň tak jí to pověděl její ochránce, který jí tehdy našel a zachránil. Jí v té době byl sotva rok.
Byl to její jediný přítel, kterému kdy věřila a kterého kdy měla. Jmenoval se Tahgwell a byl to nemrtvý nájemný vrah. Původně prý Hawkstridera zastavil, aby se obohatil, ale když jí uviděl, natolik mu připomněla jeho roční dceru Xandrii, kterou nedokázal uchránit, když byl ještě člověkem, před jedním necromancerem, který je zabil a jeho pak přetvořil na nemrtvého, aby mu sloužil. Jemu se nakonec povedlo osvobodit a pomstít se.
Oslovoval jí Xandre, On jediný jí vychoval, on jediný jí naučil úplně vše, co znal a ona díky tomu dokáže přežít v tomto krutém nelítostném světě. Bohužel před pěti lety v jedné šarvátce s lovci lidí o něho přišla, tehdy jí bylo sedmnáct let. Zůstala na světě sama, nevěděla co si počne, život pro ní přestal mít smysl. Ale uvědomila si, že on musel být ve stejný situaci, když přišel o dceru. Po jeho příkladu si našla nový smysl života. Tím smyslem byla pomsta! Aliance mohla za to, že přišla o jediného přítele, kterého kdy měla a taky za to zaplatí. Dokud bude žít poslední alík ona se bude mstít! Začala si říkat Vendetta! Na plakátě však stálo Immorality. Nemorálnost, tak jí nepřátele nazývají, nechápou, co jí vzali! Nechápou, že je v právu! Ale pochopí, až se jim bude mstít a přitom uslyší její smích.
Z myšlenek jí vyrušil závan větru a v tu samou chvíli ucítila ostří chladné čepele na svém krku.
Zadržela dech, ne ze strachu, ale proto, aby slyšela sebemenší zvuk. Neznámý útočník, který jí překvapil, nebude žádný břídil. To dokazovalo, jak neslyšně se k ní dokázal ve stínech přiblížit.
Jednou rukou jí držel dýku u krku a druhou jí objal a uvěznil jí ruce u pasu.
V tichu slyšela jeho klidný dech, tlukot svého srdce a vzhledem k tomu že byl na ní těsně přimáčknut tak i jeho srdce. Bilo rychleji než je obvyklé, takže byl asi trochu nervózní, nebo vzrušený pomyslela si.
„Čekám tu na tebe.“ Zašeptal jí do ucha „už jsem myslel, že se tu neobjevíš.“ Immorality mu klidně a však tiše odvětila „mno, tak jsi se, dočkal.“ A opatrně oken přejela místnost. Nikdo v krčmě však nejevil zájem, jakkoliv zasahovat.
Neznámý dál pokračoval „víš proč tu na tebe čekám?“ Elfka se ušklíbla „no to je teda těžká otázka, chceš jeden milion zlatých? Anebo si sem přišel spáchat sebevraždu.“ Neznámý jí dýku přitlačil ke krku, až cítila tenký pramínek krve, jak jí po krku stéká dolu. „Ne, chci se pomstít!“ zašeptal jí do ucha a kousl jí do něj. Elfka škubla hlavou, aby osvobodila své ucho ze sevření zubu. „Vypadá to, že si mi zašpinil šaty od krve a to já nesnáším. Takže pomsta nepomsta už se mrtvola. To je smůla co?“ Neznámý se rozesmál a rudovláska dál pokračovala „a vlastně co slušné způsoby? Co takhle se představit? Jaká by to byla pomsta, když se ani nepředstavíš?“ Neznámý se přestal smát „takže holčička si nepamatuje? Tak to se budu muset připomenout, ale nebudeš to mít lehký, budeš muset na to přijít sama.“ Rudovláska opatrně dvěma prsty, zatím co udržovala konverzaci, lovila v měšci, který měla skovaný pod rozparkem šatů. „Jak dlouho mě ještě budeš nudit řečmi?“ Neznámý odpověděl „neboj se dlouho ne.“ A začal elfku opatrně tlačit ke vchodovým dveřím.“ Konečně našla to, co hledala. „Mimochodem jak jsi mohl tušit, že sem přijdu?“ opět se zasmál „jeden hodný šaman mi to vyvěštil.“
Elfka v ruce držela malý žeton emblémem. Zmáčkla ho. Kolem ní se během chvilky objevila štítová bublina, která dýce zabránila jí podříznout, když si útočník uvědomil, že byl převezen. V dalším okamžiku elfka zmizela a objevila se mu za zády a chystala se mu vrazit dýku do zad ale, zmizel ve stínech. Immorality nic nechtěla riskovat a tak zmizela ve stínech také.

[majko]

//Rád bych něčím přispěl, ale pravidla jsou tak nepřehledná, v příběhu v každé druhé větě chybí slovo a v každém druhém slovu je špatný pád, že jsem to vzdal. To to po sobě nečtete? :(