Nejdřív si řekneme si zákony:
První: Hráč v krmě nesmí umřít, zabít ho může jen npc,
nikoliv však jiný hráč. Může být však zmlácen a či vykopnut/vyhozen z krčmy,
například oknem jiným hráčem či npc.
Druhý: Vyjmenovaná npc se, která nesmí umřít a musíte s nimi prohrát každou bitvu.
Jsou to:
- Krčmář - Owner
- Krčmářka/kuchařka - Kora
- Vyhazovač - Medivho
- Služka - Anča
- Trpaslice s obří sekyrou, hrající karty
- Elf hrající karty - Ušák
a elfův pavouk Fujtablík.
- Elf hrající karty - Ušák
- Trpaslice s obří sekyrou, hrající karty
- Služka - Anča
- Vyhazovač - Medivho
- Krčmářka/kuchařka - Kora
Třetí: Vyjmenovaná npc, za která nesmí hráč hrát, jen okrajově. Třeba na konci svého příběhu.
Například: "A tak mě vyhazovač vyhodil předním oknem z krčmy. A to je konec mého příběhu."
Jsou to:
- Vyhazovač - Medivho
- Trpaslice s obří sekyrou, hrající karty
- Krčmářka/kuchařka - Kora
- Trpaslice s obří sekyrou, hrající karty
čili ho nějak nedokončí, přichází tímto o všechny své postavy, které se tímto stávají npc a
majetkem krčmy a může být s nimi nakládáno podle ostatních zákonů.
(Ukončením se bere, že hráčovy postavy opustí krčmu.)
Pátý: Každá nová postava, kterou přidáte do krčmy se pokládá za hráče.
Pokud však u postavy nenapíšete do závorky (npc).
Šestý: Všechny npc jsou majetkem krčmy, můžete za ně hrát a můžete je zabít.
Avšak NPC nesmí zabít NPC či zabít jiného hráče, pokud je někdo používá v jiném příběhu.
Příklad: Tonda napsal příběh ve kterém se baví se servírkou. Kamil napsal příběh ve kterém se jde pobavit do krčmy s manželem servírky. Manžel v záchvatu zlosti Tondu a servírku zabije. -> To je špatně a není to podle pravidel.
Příklad2: Tonda napsal příběh ve kterém se baví se servírkou. Kamil napsal příběh ve kterém se jde pobavit do krčmy s manželem servírky. Manžel servírky se snaží servírku a Tondu zabít.
Ale Kamil je zachrání tím, že manžela probodne./Kamil v souboji s manželem umírá. Manžel je zatčen. -> To je podle pravidel.
Sedmý: Zákony prostoru a jmen.
Mějte prosím na paměti, že krčma je budova, i když kouzelná. Tak, když je jednou popsána, jako chatrč nemůže ten z ní, okamžitě udělat hrad o velikosti 50 měst. Jak jednou jedna věc dostane jméno, nesnažte se ji okamžitě přejmenovat, prosím. Já vím, že existují výjimky, ale nesnažte se to dělat za každou cenu, pomalu a zvolna.
Osmý: Hráč je majetkem a svého autora a bez svolení autora,
nemůže hráče jiný autor použít ve svém příběhu. O npc to neplatí.
Ten to zákon smí porušit jen Jarmila, aby mohla opravit škody.
Devátý: Pokud Hráč opustí krčmu není možné, aby se vrátil. O npc to neplatí.
To byli pravidla a nyní k příběhu, na kterém se bude stavět.
Kdysi dávno existovalo místo zvané krčma. Prý to byla velká budova o třech patrech.
Nikdo přesně nevěděl jak jmenuje, protože vývěsný štít byl tak špinavý, že se na něm
nedalo nic přečíst či poznat. Okenice měla z masivním dubu a skla vyrobena u nejlepších sklenářských elfů,
i když sem tam byla nějaká prasklinka. Ale ty dveře na ni, byly nevídané, byly z kamene z pravé žuly a jak lehce šli otevřít, jako by to bylo peří. Za dveřmi se nacházel dlouhatánácký pult a za ním obrovský sud piva. Prý to pivo bylo tak dobré, že když jste ho, jen trochu napili, zapomněli jste na vše, rodinu, zlato i svět.
Pak tam byly, hned vedle sudu na konci stěny, schody do druhého patra. A vedle nich první stul, ze kterého bylo vidět krasně na dveře. A pak další a další stoly, s mnoha a mnoha židlemi. Za nimi, přesně na opačném konci krčmy, stál obří krb, vysoký skoro jako tři muži a široký jako 6 mužů. Někde byl ještě vchod do kuchyně, přikrytý obrovskou kožešinou až na zem. Ale i kdybyste jste měly uškrtit, nevzpomněla bych si kde. Ale za to vím, že kus dál byly dveře, skoro vždy zamčené, co za nimi bylo, nikdo z hostů nevěděl jen krčmář a vyhazovač.
Ale opusťme teď na chvíli přízemí a pojďme do druhého patra. Kde byl obrovský prázdný sál s velkým balkonem.
Byl to zvláštní sál, podlaha v něm vypadala jako z nejlepších tanečních parketů, a co bylo zvláštní kolem stěn byly navršeny knihovny. Třetí patro bylo na konec hezké a prosté, jen dlouhé chodby se spousty pokojů. Asi kdyby někdo chtěl zůstat přes noc. A pod tím vším byl prý sklep, se všemi nápoji z neznamého a známého světa.
A tomu všemu prý kraloval Krčmář, který měl spousty jmen, ale většina mu říkala prostě Owner,
většinou jste ho nalezli za pultem. Jeho ženu krčmářku a kuchařku Koru v černých šatech s velkým špičatým kloboukem, by jste většinou našli v kuchyni, jak něco mícha v obrovitém kotly.
Na konci pultu hned skoro u schodů, prý stála žena v bílé blůzce v červených lodičkách a krátké sukni.
Kolem zápěstí měla pytlíček a při každém pohybu ciknul. U první stolu seděl ve tmě cizinec, který sledoval
dveře, na stole mu ležela velká kuše namířená na dveře, víc o něm říct nemohu.
Snad, jako by někoho čekal, protože ani si nevšímal ani svého korbele plného piva.
O kus dál u okna seděla podivná dvojice. První z nich, byl přivázaný k židli pevným lanem,
měl na tváři masku a v puse roubík. Celý byl v hnědé nevýrazné kutně s kápí, nejspíše to byl člověk a
na rukou měl staré nevýrazné rukavice. Druhý z nich byl ještě podivnější, špičaté uši a černé vlasy nejspíše elf.
Celý v zářivém brnění jako bylo vykováno v nejlepší alianční kovárně. Hned vedle něho na stole ležely dvě věci, velké zářivé dvojručné kladivo. A to druhá věc byla kniha, ale neobyčejná, měla na sobě znak stříbrné ruky.
Kdybych měla hádat ten elf byl paladin. A co víc jedl z dřevné misky, dřevěnou lžící polévku.
O velký kus dal, skoro hned vedle kuchyně, byl velký karetní stůl. U stěny seděl trpaslice a elf.
Ona měla rudé vlasy a smaragdové oči, složité tetovaní po celém těle, které bylo vidět i přes brnění a velkou rohatou přilbu. Na rukou měla kovové rukavice a nahou kovové boty. Přesto s elegancí grácií pila víno ze své sklenice. Vedle ni byla opřena topůrko obří sekyra velká jako dospělý elf. Elf měl brčálové vlasy a vousy, které mu ladili se zelenou kazajkou, kalhotami a botami. Za elfem byla puška. To nejzajímavější však byl pavouk, na stole velký jako dětská hlavička. Elf pavouka oslovoval: "Fujtablík." "Fujtablíku podej mi kartu. Faujtablíků přisaď." Vedle pavouka byla totiž velká hromádka zlatých mincí. Elf musel, říkat něco vtipného, když držel karty, protože trpaslice se jen smála na celou krčmu a říkala: "Nech to ho Ušáku."
Měla u sebe kopec drahokamů, ze které přisadila každou chvilku, ve hře kterou oba hráli s tím třetím.
Ten třetí seděl, na proti nim byl podivný, velkostí připomínal člověka. Ale byl celý v černém rouchu s kápí, ze které nečouhala tvář ani ruka či noha. Je ho hromádka, vedle které měl na stole karty, tvořili malé lahvičky.
Mezitím chodila od stolu ke stolu služka Anča, která dolévala a nosila jídlo. Anča byla divné stvoření, modrá kůže, kopyta na nohou, ocas, černé vlasy a rohy. Ty uhrančivé oči, bílé bez zorniček. Měla dlouhou kapradinovou sukni a hnědou kazajku to vše spojena koženým opaskem.
Na konci hostince tam u krbu kam nechodila ani Anča, tam bylo obrovité křeslo vyrobené ze dvou stromu, potažené kůží a vyztužené masivními kly. Tam seděl otočený k ohni, ebenový Tauren s obsidiánovými rohy. Byl skoro nahý až na bederní roušku a chrániče jeho masivních svalů na rukou. Popíjel přitom místní pivo. On byl totiž vyhazovač a jmenoval se Medivho.
Kdyby se jednou podíval z okna, uviděl by jak se rychle, za oknem mění obloha a počasí ba i dny.
Protože krčma se vždy objevila, prý tam kdy měl člověk hlad nebo žízeň. Chtěl se pobavit nebo jen si zahrát.
Nyní musím již zmlknout, protože dveře se otevírají a právě vchází...
