Destiny, friendship & betrayal

[TulashW]

Začal jsem psát knihu :) toto je něco málo ze začátku. Velké díky patří Eragonisovi za pomoc při psani částí z historie Warcraftu a hlavně Switch bez které by tohle nevzniklo. Je to dlouhé,takže koho nebaví číst ani nemusí začínat. Snad se to bude líbit.

„Nikdy bych nevěřil, že takhle chutná vítězství, mám všechno, ale přitom nic. Zrada přátel bolí víc než cokoliv jiného. Láska… je jen slovo, nic neznamená. V takovém světě mám bojovat? A za co? Abych byl na konci za to všechno sražen na kolena… být snílkem neznamená nic, přátelství ani láska v tomhle světě neznamenají už nic. Haha… NIC, co je to vlastně za pojem? Jedno ale vím, takhle nechci žít, nedokážu unést bolest v srdci a přitom má zranění z bitev jsou mnohem horší. Musí to tak být, už na mě čeká a já musím poslechnout ten hlas, následovat ho…“ Alassëon kráčel po hladině jako ve snu a vše kolem něj mizelo, nořilo se do zapomění… Neslyšel křik přátel, neslyšel šumění moře a neslyšel ani smích, který zněl tak blízko… Naposledy se otočil a usmíval se, vypadal tak šťastně a přitom NIKDO na světě nemohl cítit takovou bolest jako právě teď on. Naposledy zvedl svou těžkou ruku, pokynul hlavou směrem k lidem na břehu, kteří se ho zoufale snažili zachránit, ale marně… už to nebyl on, ztratili ho navždy.



Celý příběh který vám chci nyní vyprávět se odehrál kdysi dávno v malé elfí vesnici jménem Teldrassil. Na tomto místě poprvé pohlédl na svět právě narozený Alassëon. A tímto okamžikem začal osud jako skládačku sestavovat jeho život. Malý chlapec nebyl mezi ostatními dvakrát oblíbený, přiliš na sebe upozorňoval a snažil se dokázat, že na něj venku čeká něco víc. Byl veliký snílek a neustale si představoval jak bude bránit dobro a všichni jej budou považovat za hrdinu,hrdinu, kterým byl jeho otec než zemřel…čím více rostl,tím více s ním rostla jeho pýcha a bláhové sny. Neustále ze všech stran slýchával, že jednou špatně skončí, ale nevěnoval těmto výhružkám valnou pozornost a proto se rozhodl brzy vesnici opustit a jít za svými sny. Jeho nejlepší přítel Valcar mu přislíbil svou podporu a Alassëon byl tímto velmi potěšen, protože ve skrytu duše se trochu obával své pouti. Kdyby Alassëon jen tušil co všechno jej na jeho pouti světem potká asi by si odchod z vesnice lépe rozmyslel. Ale to už v příběhu předbíháme.. Jednoho studeného rána, když se oba elfové připravovali na dlouhou cestu se v mladém chlapci hnuly malé pochyby. Trochu zaražen tam jen tak stál a upřeně se díval do svého koženého batohu vyrobeného z kůže vlků, které zabil, když napadli jejich dobytek. Valcar si jeho nepřítomného výrazu všiml,svůj batoh zavázal a postavil jej na postel. Otočil se směrem k Alassëonovi,přešel místnost,položil mu ruku na rameno a klidným hlasem se zeptal: „Co se děje příteli?Vypadáš nějak polekaně“. Elf sebou trhl, otevřel ústa připraven něco říct, ale na poslední chvíli se zarazil,sklopil uši a tiše pronesl: „Bojím se bratře,nikdy jsem neopustil vesnici,vůbec nemám ponětí co na nás může tam venku čekat“. Valcar,dobře urostlý a o pár let starší než Alassëon se jen poťouchle usmál a odvětil: „Pak je tedy na nás,abychom to zjistili, nemyslíš?“. Alassëon se musel začít smát vlastnímu strachu a v duchu si říkal, že jestli chce něco dokázat měl by být odvážnější.

Po dopadu prvního,slunečního paprsku na zem opouštěli už oba kamarádi vesnici, připraveni čelit novým dobrodružstvím. Jejich kroky se ubíraly směrem do vesnice s názvem Rut ´Theran, odkud chtěli plout lodí do malého přístavu s názvem Auberdine. Cesta probíhala poměrně dobře,počasí více než přálo a i když se slunce tvářilo, že nejspíš spálí na uhel všechno živé, v hustých lesích Darnassusu, kde paprsky světla musí bojovat o sebemenší místečko aby mohly dopadnout na zem, bylo pro naše cestovatele příjemně.
Alassёon navrhl,aby si na chvíli odpočinuli, přece jen cestují poměrně dlouho bez přestávky, a vybral mohutný strom s širokými větvemi na kterém si mohli bez jakýchkoliv problémů posedět a něco málo sníst. „Snad už tam brzy dorazíme,pomalu,ale jistě nám začínají docházet zásoby jídla.“ řekl Valcar ustaraným hlasem. „Neměj starost Valcare, v lesích je zvěře dost a už brzy bysme měli dorazit do Rut´Theranu kde nakoupíme zásoby“. Elf něco zamručel, ale dál se nehádal. Když nasytili prázdná břicha, vydali se opět na cestu. Na své pouti narazilu na překážku v podobě dlouhého,provazového mostu, který nevypadal zrovna přátelsky a už vůbec se netvářil jako pevný. Elfové si vyměnili usměvavé pohledy a vykročili směrem k mostu.
Při prvním kroku na most se jim za zády ozvalo: „Kampak,kampak mladíci?“ Současně se otočili, ale nikde nikdo… ozvalo se dotčené zakašlání: „Ehm, ehm tady dole!“ Pod nimi stál malý,obezní trpaslík. Na nohou měl kožené boty a krátké děravé kalhoty s pár záplatami,přes záda přehozenou kůži z medvěda a obitý,starý štít. Za pasem se mu houpala kvalitně ukovaná sekera na které bylo poznat, že je prvotřídním výrobkem mistrů trpaslíků. Na hlavě přilba která už asi lecos zažila a v ní se ukrýval malý,kulatý obličej s rudým plnovousem sahajícím až ke kotníkům. „Kam si myslíte vy dva ušáci,že jdete?“ řekl trpaslík a netvářil se vůbec přátelsky. „Cestujeme do Rut´Theran a chceme přejít po tomhle ne zrovna bezpečném mostě.“ odvětil Alassёon. „Tak to určitě máte na zaplacení?“ zaskřehotal mrňous. Oba zůstali stát jako přimražení navzájem se na sebe podívali a vyprskli smíchem až to s nimi praštilo o zem. „Však vás ten smích přejde!“ strčil si malíčky do pusy a silně hvízdnul. Z lesa se ozvalo zapraskání větví a před most vyšli čtyři statně vypadající chlapi. Elfové maličko couvli, ale v jejich tvářích se nedaly vyčíst žádné pocity. „Na ně hoši!“ ozvalo se z trávy. Hromotluci se rozeběhli na naše hrdiny. Ti stáli ani brvou nepohnuli. Když už byli skoro u nich Valcar srazil jednoho z nich pěstí k zemi až to zadunělo, mrštností srnce přeskočil obra srazil ho na kolena vytáhl dýku a přiložil mu jí k hrdlu a zakřičel: „Tak to by stačilo!“ . „Hej ty“ pokynul hlavou směrem k trpaslíkovi, „Zavolej si ty psy zpátky!“ ač vyloženě nerad poslechl a zavelel ústup. Valcar schoval dýku, uchopil Alassёona za rameno a vybídl ho směrem k mostu. Přešli jej bez problému a po zbytek cesty, už partičku která je obtěžovala, neviděli.
Po západu slunce už před sebou v dálce viděli světla vycházejíci z vesnice Rut´Theran. Když k ní došli zastavili je strážní. „Kam mámte namířeno a za jakým účelem?“ „Plánujeme zde jednu noc přespat a ráno vyplout lodí do přístavu Auberdine.“ odpověděl zcela klidně Alassёon. Museli ještě podstoupit prohlídku a když u nich strážni našli jen jídlo,deky a dvě dýky vpustili je do vesnice. Ze začátku stály po stranách jen strážní věže, ale čím dál šli tím více přibývalo hluku až došli do centra všeho dění – na tržiště. I když bylo docela pozdě, stále se zde hojně obchodovalo se vším možným,od masa,sýrů až po zbraně,brnění parfémy a tak dále. „Podívej,támhle to vypadá na solidní přespání.“ drcnul Alassёona a ukázal směrem ke knajpě na konci náměstí.
Vešli tedy dovnitř a viděli, že jí navštívili zrovna v plné zábavě. Šenkýřka nestíhala roznášet pivo, všechny stoly plné, muzikanti předváděli hudební kousky i když sem tam jim to neladilo, přece jen nějaké to pivo už v sobě měli. Tohle nebylo nic dobrého pro Alassёona a Valcara, protože jejich sluch byl lepší než kterýkoliv jiný a hluku který panoval se moc oddávat nechtěl. Přešli tedy co nejrychleji k výčepu a poručili si pokoj. Majitel hospody je uvedl do prvního patra a ukázal jim jejich pokoj. Vešli dovnitř,padli na postel a únavou hned usnuli. Valcar spal jako dřevo na druhou stranu Alassёon klidné spaní neměl. Zdál se mu jeden a ten samý sen už několik nocí po sobě. Byla v něm krásná elfka jménem Vénёa se kterou se seznámil ve vesnici v níž se narodil,avšak dlouho v ní nezůstala a odcestovala spolu s rodiči do města lidí zvaného Stormwind. Ve snech viděl že jí hrozí nějaké nebezpečí a že potřebuje jeho pomoc a vždycky když už se dostal skoro až k ní sen se rozplynul a on se probudil. Stejně tomu bylo i danou noc. Věděl,že znova neusne, tak se vydal na noční procházku. Prošel neslyšně kolem spícího Valcara, sešel dolů po schodech a vyšel ven z hospody na ulici. Podíval se nad sebe na noční oblohu bez mraků, která byla plná hvězd a pomalu se začal propadat do svých představ o tom, jak dokáže něco vyjímečného. Nijak zvlášť nepřemýšlel kam vlastně jde a když na chvíli přestal myslet na slávu, zjistil, že stojí na pláži a před ním se rozléhá moře. Šel ještě kousek dál dokud se jeho prstů na noze nedotkla slaná,chladná voda. Chvíli stál, rozhlížel se a jelikož jako elf měl vynikající zrak srovnatelným ostřížím,viděl světla pocházející z přístavu Auberdine,kam měli s Valcarem namířeno. Byl zrovna na odchodu když „Copak,copak nemůžeš spát?“ ozvalo se z temného koutu přístavu. Alassёon viděl jen siluetu, nedokazál říct koho vidí,jakou rasu jen hlas patřil muži.
„Hledíš na ta světla v dáli? Krásné město, s velikým přístavem, žije tam můj starý přítel. Obchodník. Dlouhá léta jsem ho neviděl a rád bych se za ním vydal, ale mé povinnosti v hostinci mi to nedovolí. Pokoušel jsem se mu poslat zprávu, ale nikdy se mi nedostalo odpovědi.“
„Přijal jste nás vlídně ve svém domě a já bych vám to rád oplatil. Máme náhodou namířeno do Stormwindu a vaši zprávu můžeme doručit.“ „To by od tebe bylo velmi hezké a …“ nestihl větu dokončit, protože se na pláži oběvil Valcar. „Hledám tě po celé vesnici! Je to s tebou horší než s tím nejmenším elfem!“ křičel Valcar a obličejem se malinko podobal murlockovi, kterému vezmete jeho rybu. „Omlouvám se bratře.“ snažil se smutným hlasem uklidnit Alassёon elfa. „Nemohl jsem spát tak jsem si udělal noční procházku a narazil jsem na našeho hostitele.“ Valcar trochu vychladnul, pozdravil se s hostinským a vrazil Alassёonovi letmý pohlavek za ucho a usmál se. Pak se společně vrátili zpátky do hostince,sbalili si věci od hostinského převzali vzkaz,nějaké maličkosti a vydali se do přístavu. Ten byl obrovský, všude bylo spoustu lidí, trpaslíků, elfů a jiných ras. Obrovská loď, vyrobená ze starých, pevných Teldrassilských stromů už čekala na své pasažéry a klidně se pohupovala na hladině moře jako by tančila na neslyšnou hudbu. Alassёon s Valcarem se doslova probíjeli mezi tou kvantou živé masy než se konečně dostali na palubu. Přešli směrem k zádi, zatímco všichni ostatní se tlačili k přídi a podpalubí. Elfové byli zvyklí spát pod noční oblohou, proto se do zabírání kajut zbytečně nehrnuli. Opřeli se o zábradlí a sledovali jak vesnice,v níž přespávali, pomalinku mizí.
„Ani mi neříkej, co nás po cestě čeká, už tak mám puchýře snad všude!“ ozvalo se za nimi. Jejich směrem šli dvě postavy,přesněji řečeno dva lidé a bylo vidět, že jeden z nich už nehodlá jít ani krok. „Nebuď taková bačkora, jsme teprve na začátku naší výpravy. Jestli budeš celou cetu do Stormwindu takhle fňukat,v první vesnici tě nechám.“ to na něj asi zapůsobilo, tak jen cosi zabručel, sedl si na lavici připevněnou ke stěně a naštvaně se koukal někam přes zábradlí. Alassёona tento rozhovor zaujal a proto přistoupil k muži, který před chvíli okřikl svého kamaráda „Promiň, že jsme zaslechli váš rozhovor, ale opravdu máte namířeno do města zvané Stormwind?“ muž se k němu otočil, změřil si ho podezřívávým pohledem, ale odpověděl „Ano, je to tak. Tady s mým kolegou cestujeme do Stormwindu, protože parta našich přátel má nějaké potíže, probíhají tam teď vůbec různé nepokoje a boje s Hordou, takže každá ruka či meč se hodí.“ Alassёon se otočil na svého kamaráda ten na něj mrkl a povídá: „Taky cestujeme tím směrem, pokud byste nebyli proti, můžeme vyrazit společně. Moje jméno je Valcar, tady můj elfí bratr je Alassёon.“ Muž se usmál napřáhl pravici, začal oběma třást rukou „Mě říkají Mahtion“ , „ a mě zase Fёo“ ozval se hlas z lavice „Omlouvám se, že vás nezdravím ve stoje jak se sluší a patří, ale moje nohy si konečně odpočinuly, nechci je znova trápit.“ Mahtion jen převrátil oči v sloup,mknul směrem k elfům a společně se na celé kolo začali chechtat. Všichni čtyři si pak společně vyprávěli jaké důvody měli k tomu, aby opustily své blízké a domovy. Čas rychle běžěl, a tak si nikdo z nich nevšiml, že padla noc. Malinko se ochladilo, ale nikomu z přítomných to nijak zvlášť nevadilo. Snad až na Fëa, jenže tomu vadilo vše, takže ani nemá moc cenu se k tomu blíže vracet. S příchodem noci nebe odkrylo poklady a proto každý ať už chudý nebo bohatý mohl být svědkem té krásy, jenž nabízelo k obdivu. Jedině jemná mlha, která se z čista jasna objevila a zahalila loď nesoucí naše hrdiny do jakési peřiny tento dojem malinko kazila.
„Takže vy jste odcestovali jen tak? Poznat dobrodružství a pomoci v bojích mezi hordou a Aliancí?“ ptal se zrovna Mahtion našich elfů. „Víceméně tomu je jak říkáš, akorát s těmi boji nevím jak ti odpovědět. O žádných bojích jsme nikdy neslyšeli.Cestujeme docela z daleka,k nám se donesou snad jen bájné příběhy, kterým by málokdo věřil.“ Mahtiona tohle velice zaujalo a nechtěl chlapcům vůbec věřit,že by nikdy neslyšeli o legendární alianci a hrdé hordě. Bylo jasné, že tuhle noc spát nebudou. Mahtion jim musel vyprávět o všem. „Aliance byla založena po první válce kdy orkové zničili Stormwind a místní lidé uprchli do Lordaeronu. Pokusím se vám teď popsat jak celý konflikt začal a o co nám vlastně vtomhle boji jde a kdo všechno tohle způsobil.“ zabalil se více do své přikrývky z mědvědího kožichu, přece jen už bylo docela chladno. Mladí elfové doslova hltali každé jeho slovo, neboť se chtěli dozvědět co nejvíce. „Jako malý chlapec jsme já a moje rodina přežili běsnění Pohromy, ale museli jsme opustit náš domov poblíž Lordaeronu. Naše putování ale nemělo dlouhého trvání. Spolu s dalšími uprchlíky, kteří přežili, naše cestování vedlo směrem na jih, kde stojí pevnost Stormwind, takže se tam zkáza ještě nedostala. Bohužel jsme si vybrali špatnou trasu-přes Hillsbrad Foothills osídlený orky,kteří neodpluli spolu s Thrallem,králem orků. Přesněji řečeno to byl klan Frostwolf. Avšak nevykazovali žádné nepřátelské jednání, k tomu nám dával pocit jistoty poblíž stojící Stromgarde Keep, ta ale bohužel padla pod rukama Plamenné legie, která využila lidi pomocí vidiny síly, jenž by získali, když se k nim připojí. Naši vesnici zanedlouho vyplenila Horda, nikdy nezapomenu na ten den, kdy vtrhli dovnitř a nenávist která ve mně zůstala mě bude pohánět jako neviditelný náboj energie..“ Mahtion se na chvíli odmlčel a bylo vidět, že rána kterou v dětsví utrpěl ztrátou rodinny a blízkých se ještě nezacelila,v očích se mu malinko zablesklo, možná i zadržoval pláč,mírně se odkašlal a pokračoval. „Byli jako by je poháněl samotný zdroj zla,tu noc mě probudil křik, pláč, řinčení zbraní a smích, odporný škodolibý smích..když jsem vyšel ze stanu výjev jenž se mi naskytl se mi do mysli vpálil jako žhavý uhel.
Všude byla krev, těla poházená okolo, muži kteří padli v boji, když nás bránili, ale tím horda neskončila chtěli vyhladit všechno zabíjeli i ženy a děti. Dodnes slyším pláč svého mladšiho bratra, když křičel moje jméno a já mu nedokázal pomoci, nezachránil jsem ho,je to moje vina, že zemřel!“ Teď už pláč nezadržel,schoval hlavu do dlaní a bylo slyšet jen vzlykání. Fëo poplácal přítele po rameni a otočil se směrem k chlapcům. „Dává si to pořád za vinu, ale nemohl nic dělat byla by to sebevražda, žil jsem ve vesnici spolu s ním a kdybych ho neodvlekl pryč zabili by nás spolu s ostatními. Nemyslete si ale, že jsme zbabělci. V té době jsme byli dětmi, nezmohli bychom nic. Po útěku z vesnice následoval běh o život, protože horda nám byla v patách. Dorazili jsme až do Redridge kde stála malá vesnice spojenců aliance. Našli nás polomrtvé na kraji lesa. S jejich pomocí jsme se začali brzo zotavovat a po nabytí sil pokračovali směrem do Stormwindu, kde bylo potřeba informovat alianci o postupu hordy a Plamenné legie. Před branami města nás pohltil úžas, věže sahaly snad až do nebe, Stormwind je obrovská pevnost, nádherná a majestátná.“ „Nemůžu se dočkat až ho s Valcarem uvidíme na vlastní oči!“ vykřikl Alassëon. „Taky jsem přišel o otce, ale to jsem byl ještě hodně malý. Nikdo mi nikdy neřekl jak zemřel.“ smutně sklopil hlavu. Valcar je přerušil: „V téhle debatě budeme mít ještě spoustu času pokračovat přátelé, ale podívejte břehy Auberdine. Jsme tady.“ ostatní se postavili a hleděli směrem kam ukazoval jeho prst a skutečně, před sebou viděli přístav, obrovský přístav, ve kterém stálo spoustu lodí a všude bylo plno lidí, trpaslíků, elfů a draenejů,rasa o které Alassëon slychával jen v příbězích, které se u nich ve vesnici vypravovali. „Valcare podívej, oni skutečně existují, vykřikoval Alassëon.“ Mahtion si stoupl vedle něj a povídá: „Ano existují a taky mají svůj vlastní smutný příběh, který otřásl jejich rasou. Můj přítel ve Stormwindu ti o tom řekne mnohem víc, ale teď už pojďme,čeká nás dlouhá cesta.“ Uchopil svůj batoh a začal sestupovat po můstku na dřevěné molo přístavu Auberdine…“Konečně pevná půda pod nohama.“ prohlásil spokojeně Fёo. Ostatní se jen usmáli a vyrazili přes prkennou podlahu mola do davu lidí.





Alciё utíkala co jí nohy stačily. I když byla temná noc nebránilo jí to se pohybovat po známém lese jako šelma. Za sebou slyšela hlasy. Věděla,že si musí pospíšit, hlídky hordy měla v patách a poslání které měla bylo důležitější než její život. Sotva popadala dech, v duchu si říkala, že takhle utíkat už dlouho nevydrží, potřebuje úkryt ,ale rychle. Najednou spatřila strom s hustou korunou, velmi vysoký a s lehkostí kočky vyšplhala do větví. Chvíli na to bylo slyšet praskání větví a řinčení zbroje. „Někde tady musí být, prohledat okolí a nezapomeňte, náš vůdce ji chce živou!“ vykřikl statný orc v sedle svého vlka. Na zádech měl obrovské kladivo, v ruce třímal louč a obličej posetý jizvami se ukrýval v oprýskané přilbě. Podezřívavě zkoumal okolí a cítil ve vzduchu strach. „Ano pane!“ zařvali vojáci jako jeden muž až se zachvěla zem a Alciё malinko vykřikla úlekem. Vojáci jakoby nic neslyšeli dál prohledávali okolí. Thokk, tak znělo jméno velitele orkské skupiny, ale ten nepatrný výkřik moc dobře slyšel. Mírně se usmál, jestli to jeho rysy tváře vůbec dovolovaly, sesedl z vlka a kráčel pomalu ke kmeni stromu, kde byla ukrytá Alciё. Natáhl ruku pro své kladivo zavěšené na zádech a vší silou se rozmáchl. Úder do majestátného kmene byl tak silný až otřásl celým stromem. Alciё, doufající ve svůj bezpečný úkryt, nic tak strašného nečekala a spadla z koruny stromu dolů k orcovým nohám. „Ale ale kohopak to tady máme,že by malou zlodějku?“ zazněl drsný orkův hlas. Alciё s ledovým klidem pronesla: „Nejsem žádná zlodějka!“ „Pak jistě nebudeš mít nic proti tomu, abych tě prohledal.“ než stihla cokoliv namítnout, serval jí Thokk koženou brašnu ze zad a náhlédl dovnitř. S vítězoslavným úšklebkem vytáhl velkou mapu na které byly vykresleny všechny pozice orkských tábořišť. „Tak nejen,že špinavá zlodějka, ale taky lhářka. Doufám, že mi Thrall pak dovolí si s tebou malinko pohrát. Svažte jí a připravte se k návratu do tábora!“ zavelel hromovým hlasem a s mapou v rukce kráčel ke svému vlkovi. Vojáci poslechli, svázali Alcië ruce za záda, strčili do malé dřevěné klece a vydali se zpět na místo kde ležel jejich tábor. Než dorazili zpátky už svítalo, slunce se pomalu dralo nad kopce Barrens a bylo více než jasné, že dnešek káždopádně jako většina dnů v roce bude slunečný a velmi horký. Tábor byl postaven z kmenů velkých stromů a utvořen do kruhu s jedním místem pro bránu, takže dovnitř neproklouzla ani myš bez povšimnutí. U vchodu se tyčily dvě velké věže, ve kterých stáli lučištníci na stráži připravení zabít kohokoliv o kom by si mysleli, že nepřichází s dobrými úmysly. Po příchodu k bráně prohodil Thokk pár slov s vojáky stojícími u ní, všichni se pak podívali na Alcië přiývli a otevřeli obrovské dveře z masitých kmenů, které byly nahoře zašpičatělé. Uvnitř v táboře to vypadlo jako v malé vesnici. Všude se něco dělo, na jedné straně vojáci cvičili střelbu z luku a boj na blízko, na straně druhé stála malá kovárna kde statný ork vyráběl zbraně. Vedle byl malý, dřevěný stánek ve kterém nějaký malý hubený trol vykřikoval cosi o čerstvém mase. Na konci tábora stála budova, která se ale od ostatních lišila, bylo na první pohled zřejmé, že nebude patřit jen tak někomu. Thokk se svou zajatkyní zamířil přímo k ní. Stráže však orka zadržely. „Vůdce si nepřeje být rušen!“ „Myslím, že tohle ho bude velice zajímat.“ Hodil před sebe Aicië. Strážný na ní hodil nenávistný pohled a ustoupil stranou. V místnosti kam vešli stál na konci veliký trůn posázený lebkami padlých nepřátel. Na něm seděl vysoký ork ve válečné zbroji, tělo poseté jizvami jako důkaz, že bitev už prožil opravdu mnoho. Jeho jméno znělo Thrall, náčelník všech orků, který se jako jediný z hordy postavil na odpor moci Plamenné legie. Tvářil se zamyšleně, tak si nevšiml přicházejícího Thokka. „Můj pane. Splnil jsem poslání jak jsi přikázal.“ a poklekl s hlavou sklopenou. To Thralla vyrušilo z dumání, pohlédl na svého věrného vojáka a pak přejel pohledem na elfku, mírně se usmál pokynul na Thokka dovolil mu vstát. „Můžeš jít Thokku, tohle vyřídím sám.“ „Ale pane…“ „Řekl jsem, že můžeš jít!“ Thokk se uklonil a odešel. Alcië s orkem zůstala v místnosti sama. Tiše promluvila: „Thralle já..“ „DOST!“ zařval Thrall až Alcië sklopila hlavu a zůstala klečet na podlaze. „Už nechci nic slyšet elfko. Zradila si mě a chtěla prodat lidem a já ti věřil! Má rasa už od začátku bojuje proti Plamenné legii, nepleteme se do vašich sporů. Snažím se vést svůj lid k míru, který si zaslouží a co děláte vy? Elfové, lidi, trpaslíci!“ odplivl si na zem s nenávistným pohledem. „Neustále nás lovíte, zavíráte do svých žalářů a snažíte se zjistit kde sídlíme. O co vám vlastně jde. My na vaše města neútočíme, kdybychom chtěli smeteme vás z povrchu země jako červy!“ Thrall se na chvíli odmlčel. Pak se podíval přímo na Alcië. „Nuže elfko teď je tvá příležitost obhájit se a možná si i zachráníš svůj bezcenný život.“ s těmito slovy se opřel o opěradlo svého trůnu podepřel si svou mohutnou hlavu a sledoval Alcië klečící před ním. „Já tě nechtěla zradit. Nedělám to z vlastní vůle.Drží mou rodinu v zajetí a pokud jim tu mapu nepřinesu, zabijí je.“ začala plakat. „Jak můžu vědět, že zase nelžeš? Jak ti po tom všem můžu vůbec věřit? Měl bych tě za tvou zradu předhodit hladovým vlkům.“ „Kdybys mi pomohl zachránit mou rodinu, zachráníš i své poddané, které tam drží spolu s nimi.“ Tohle Thralla očividně zaujalo a proto pokynul, aby pokračovala. „Lidé drží zajatce v rozpadlé pevnosti Theramore, kterou se snaží znovu vybudovat. Nosí tam zásoby, stěhují rodiny a dobytek. Chtějí ji osídlit a vybudovat tak základnu pro svá vojenská tažení proti Hordě a rasám o kterých si myslí, že by mohli být jejimi spojenci. Thrall zvedl ruku, to pro Alciё znamenalo, aby zmlkla. S posměšným tonem pak pronesl:”Pche, ta ubohá lidská rasa neustále se snaží probít na vrchol potravního řetězce. Jsou jako supi. Nedokáží si prostě hledět svého a pořád se musí do všeho plést. Jakmile to nejde po dobrém, zbabělým způsobem využijí ostatní pro svůj vlastní prospěch. Jak jimi pohrdám…nejsou pro mě víc než hyeny:“ „Všichni nejsou takoví jak říkáš..“ pronesla šeptem Alciё. „Ticho!“ „zatím se v lepším světle nikdy neukázali. Dobrá elfko, dám ti poslední šanci, zklameš-li ještě jednou mou důvěru, krutě za to zaplatíš:“ Alciё přikývla. Thral se zapřel na svém trůně a kráčel směrem ke dveřím. Jeho zajatkyně se po něm ohlédla a on jí pokynul, aby ho následovala. Když vyšel ven pronesl mocným hlasem: „Poslouchejte mí bratři, lidé drží naše blízké ve své pevnosti! Už dost dlouho jsme stáli opodál a neúčastnili se jejich sporů, ale tímhle činem překročili veškeré meze. Ukážeme těm červům, že s orky si nikdo začínat nebude. Mám pravdu ?“ Při posledních slovech se ozval burácivý křik a bušení zbraní o štíty. „S tebou kamkoliv Thralle…Veď nás třeba do pekla…Náš král…“ tyto a jiné výkřiky se nesly táborem. Thrall si spokojeně odfrkl, rozdal rozkazy, aby jeho muži byli připraveni k bitvě. „Dnes orci lidem ukážou, že je měli nechat raději být.“ říkal si vduchu Thrall když si oblékal svou zbroj…

Až jednou tuhle knihu dopíši, chtěl bych ji věnovat Switch jako poděkování za všechno co pro mě kdy udělala.

[Amaunet]

well, tak ti to trochu okomentuju ;)

v první části tvého textu jsem měl malinko pocit že ten text byl až poněkud uspěchaný a až moc šel rychle dějově dopředu... šel by ještě malinko rozvést do detailů... a taky mi tam chyběl detailnější popis řekněme dvou hlavních hrdinů, elfů.

v další části už to bylo lepší a dostávalo se mi více popisu dané situace, okolí atd... to co čtenář potřebuje k částečné představě při četbě, ale zase ne příliš, aby si mohl obraz vytvářet i trochu podle sebe...

jinak v průbehu textu je pár slovních spojení která se do knihy z času, hm jak to správně popsat... no řekněme "středoveku" (ale to není uplně přesně to co by vyjádřilo to co chi říct),
ne příliš pasují...
např. pro Thralla bych spíše volil vůdce klanů než král... ale je to jen otázka pohledu...
další mám dojem že to bylo v části kdy připluli do Auberdine jsi začal popisovat že bylo možné spatřit lidi, trpaslíky elfy a další havěti -> a to slovo mi prostě zrovna do pasáže popisující jaké druhy ras spatřili nesedí ba přímo mě tam překáží...

pak možná trochu více členění do odstavců... což ale jsi mohl mít jen tím jak jsi to zkopíroval to tu není... protože jinak ten text působí malinko uspávajícím effektem a přecijenom když je to více členěne líp se hltaj řádky :D

a neposlední řada pár čárek a gramatických chyb..., ale popravdě kdybych takhle pravopisně psal já co bych za to dal ;)

Ale každej umí kritizovat ale měl by taky umět pochválit (další odstavec) takže pls neber to jako kritiku, ale spíš jako nápady jak to zlepšit, nebo aspon já bych to tak udělal, ale každej sme jinej ;)

Jinak závěrem pokud tu knížku někdy dopíšeš určitě mi ji pošli, protože bych si ji rád přečet... děj je zatím zajímavý i přesto, že mi neřekl nic důležitého, ale je to jen malinká část takže se nedá ani nic jiného očekávat. Ale dosavadní část co jsi zatím napsal je hodně dobrá ;)
GL do dalších řádků co napíšeš ;)

[TulashW]

Takže Am :) zaprvé dík moc za konstruktivní kritiku a teď k tomu co jsi napsal. Čárky a gramatické chyby + odstavce tohle ještě nemám, tohle co jsem tu hodil je hrubá forma a chyby se budou ladit takže jsem tohle nějak moc neřešil, ale vím o tom :) některé ty slovní spokení se tam opravdu nehodí když si to čtu znova, ale taky opravím. Tohle je začátek, takže ten děj se zdá malinko nepřehledný, ale pokud někdo vydrží začátek do všeho ho zasvětím s pokračováním příběhu. A k tomu detailnějšímu popisu hlavních hrdninů se taky dostanu v průběhu toho jak budou řešit situace, boje apod. A myslím, že obrázek se dá udělat i tak. Alasseon je trochu pyšný,bláhový snílek. Valcar je jeho starší věrný kamarád,silný a dobrý bojovník. Zbytek bude určovat příběh,ptž jejich vlastnosti se budou měnit.

[Aschael]

No napsat knihu není nic jednoducheho, tak snad se ti to povede:-) O pribehu pribeh byl poutavy, mel dobrou strukturu takze si asi vedel co pises:-). Nektere obraty tam byly spis takove zbrkle, ale to dela kazdy na zacatku, myslim ze az se vice rozpises tak se to opravdu bude dobre cist. Tak hodne stesti...za me dobry:-)

[Teu]

Tulashi tulashi... ;)

díky za ten příběh, zabavil mě na dobrých 15 minut v práci než jsem ho přečetl a protože mám houno co na práci, měl jsem nějakou zábavu...

Zkusím přidat také pár svých poznatků:

Jak již řekl Amaunet, král není pro Thralla ten nejvhodnější titul, v knihách o Warcraftu, Warcraftu i WoW je označován jako Warchief, tedy Náčelník, takže to by asi bylo nejvhodnější...

Grafické oddělení jednotlivých pasáží textu jsi sám říkal, že chceš udělat, k tomuto kroku tě nabádám i já, ty hodně dlouhé odstavce se pak dají číst poněkud hůře, člověk ztrácí přehled...

Gramatika, interpunkce je problém snad každého spisovatele, od toho jsou následné korektury, které to jistě opraví (ale pozor, nedělat to sám, když už něco píšeš/čteš delší dobu a opakovaně, nevěnuješ tomu moc pozornost)

[TulashW]

Děkuju všem za konstruktivní kritiky, zlepším co půjde :) a pak tu máte bestseller :D

[blabla]

pekne Tuli, pekne :)
precetl jsem snad vsechny knizky, ktere se mi o wow podarolo v pdf stahnout a toto vypada na kvalitni pocin, urcite se tesim az to dokoncis a doufam, ze mi posles nejakou kopii :)

BTW: kdyby si chtel trochu poradit ohledne vztahu mezi hordou a alianci jsem tu

[Vlaschak]

Covece, neni to spatny, akorat takovejhle "wall of text" se desne blbe cte. Primy reci bych daval do dalsiho radku, naky odstavce nahazel a tak podobne... Jak sli spat do hospody, nedalo mi to a usnul jsem taky. Nastesti jsem to mel po probuzeni jeste zaply, tak jsem si dal kafco a docetl to. Pak me jeste zaujalo jmeno Valcar. Nejsem si jisty, ale mam pocit, ze ho od nekud znam, ale nevim odkud :)

[TulashW]

Jména jako Valcar apod. jsou reálná jména přeložená do elfštiny,jen tak pro zajímavost :)

[TulashW]

BtW Teu víš,že podle pravidel této sekce je tahle debata zakázána a vše má být posíláno přes PM? Jen tak pro zajímavost :D jsem byl uozorněn :P