Ač toto pozoruju každý večer už dva týdny, vždy mě má empatie strhne do kolen, když si představím co musí pociťovat ty bezmocné oběti. Vedeny průvodci, prchají uprchlíci z města k moři mezi dvěmi oázami. Jenže jsou slepí, nevidí, že jejich převozníci za město nikdy nevyjdou. Jen vylezou na hradby, přistaví si stoličky a svýma znuděnýma očima pozorují to divadlo.
Na krajích hvozdů, v porostu, kde ani nedosahuje stín lesa se rozsvicují oči. Oči pekelně oranžové. Tlamy vyzařující brutalitu temně funí. Absolutně klidné, chladně rozvážné. Nelítostné. Porost se vlní jako hadi, semtam něco tlumeně křupne, blikne oko predátora.
Uprchlíci v absolutním tichu klušou v předklonu, v jejich srdcích je jenom radost. Konečně unikají ze spárů otrokářů, prchají k moři, kde na ně čekají lodě, které je odvezou ke svobodě a lepším zítřkům. Šoupou se pískem a hlínou, vítr je občas šlehne do očí. Mořský vítr svobody. I v jejich slepé temnotě najednou vidí světlo. Srdce tepe nadšením, dech se zrychluje, koutky se s každým krokem zvedají...
Nebe batikované stovkami barev kolem rudého slunce. Suchem popraskaná žlutohnědá země z které sem tam vyráží osamocené stéblo.
Najednou se přes planinu ozve stovkami hrdel vydávaný skřek, dohánějící mě k šílenství. Řvoucí bestie vybýhají z keřů na scénu. Pekelný zvuk, pekelný běh, pekelná rychlost. Hyeny vyhazují vzrušením, konečně schladí své brutální tlamy v čerstvé krvi. Uprchlíci se otřesou, většina leknutím spadne na břicho a ucpává si uši. Děcka okamžitě začínají řvát. Ženský jekot.
Západ slunce dosáhne vrcholu. Rudý, prachem a vedrem skoro hmotný vzduch ve svých větrných dekádách zvěstuje konec.
Ke středu planiny po všech čtyřech zbíhají zrůdy. Silné, šlašité nohy, končící širokými tlapami, na nich se skví masivní drápy, alespoň 30 cm dlouhé. Nohy přechází ve vysvalené tělo kočkovité šelmy, hrubé štětiné chlupy. Barva rudofialová, semtam horký puntík, který vypadá jako žhnoucí láva. Svaly na zádech vytváří pevný hrb, se zrohovatělou kůží. Z robustních ramen vyráží přední končetiny silné jako pytel brambor. Jsou zakončeny podobně sadistickou prasárnou jako končetiny zadní. To co však pohled a veškeré spekulace přitáhne jako první je jejich hlava. Dvě žhnoucí studny nekonečného násilí a teroru. Čumák sám je hořící titanovou koulí. Černé hrubé rty zoufale nestačí na zakrytí toho co má stvoření mezi čelistma. Zubní masiv půl metrových špičáků vrchní čelisti předkusuje spodní čelist. Objem pusy je razantně omezen velikostí zubní stěny. Tlama taky nebyla stvořena pro čaj o páté. I v mozku je myšlenka na něco jiného než boj a zabíjení okamžitě utopena.
První nedočkavé svině jsou již 50 metrů od skupiny lidí, kontradimenzionální hučení přechází v rytmický štěkot.
Zarývám si hněvem nehty do dlaně. Mezi zuby drtím nadávky. Proč to všechno? Toto je pohrdání existencí! Proč je musí tak trápit?
Proč tu kurva musím jen sedět a přihlížet?
20 metrů od uprchlíků se monstra odrážejí ke skokům. Lidé zoufale řvou, sprintují k moři, klopýtají přes sebe. Každá jedna bestie proletí hluboko do davu a už ve skoku pár lidí totálně smete. Za každou z hyen krvavá brázda. Rytmus štěkotu okamžitě mizí a nastává masakr. Zvuk, světlo, těla a kvantolitry krve se mísí do jednoho oblaku.
Teď mě to trhá na dvě osoby. Tu dobráckou, soucitnou a pak onoho cinika, cinika, který se počíná pekelně vzrušovat při pohledu na jatka... vzrušovat...
Najednou cítím jak mi pod bederní roušku trochu víc profukuje... Inu, cinik konečně vítězí.... A na soucit vám seru bělásci. Jediné čeho doopravdy lituju je, že jsem si toho inteligenta z hlavy dávno nevytřískal... Takhle na mě zase zbydou jen hyeny... Bleskově se z lehu vyšvihávám na mého nosorožce Buran Buran, že mě uvidí z města? Jebat... Dva týdny tu trčím, jenom kvůli posraného pozorování, co mi zadali dnes už určitě mrtví pochlebové pochlebovniků, kteří pochlebují pochlebovačům nějakého božstva, v které bych měl věřit. Jebat! Jednou jsem samotná bytost tak proč se zabývat někým jiným. Kopí si naražím do podpaží tak rychle, že mi v rameně docela bolestivě škubne... jebat... se vstřebá.... Do druhé ruky beru mou oblíbenou obouruční sekeru. Ti lidi tomu dávaj blbý názvy. To, že ju musí držet obouruč neznamená, že je obouruční ne? Vy lysé brady vůbec nevíte co je to sekera! Posledním pohledem přeměřím planinu přede mnou. Od krvavého mračna mě dělí 250 metrů pevné půdy, sem tam nějaký hrbolek. Mořský vítr a slunce v zádech. Zdvižené kopí, planoucí sekera. Nakvašenej nosorožec. Docela impozantní. Kdyby tam někdo z těch lidí viděl, zřejmě by začal volat něco o stělesněném duchovi Aliance, který jde zachránit svůj věrný lid. To tak. Navíc by tam z těch bleďochů ještě někdo musel žít. Hyeny na mě zatím naštěstí serou. Spoléhají na to, že jsem slušný a neruším od jídla. Tůdle hajzlové, já mám taky hlad!
Lehkou myšlenkou dávám nosorožci pokyn k rozběhu. Co pokyn, spíš povolení. Pomyslet na to o 5 vteřin později, zřejmě letím dozadu a buřič Buran Buran burá burstit sám. „Ne ne ne ne ne promiň kámo!“ Povolili mi svěrače v mysli. Nosorožec se mnou alespoň trochu potřese (trochu na nosorožčí měřítka- „jau“). On prostě nenávidí, když si dělám šoufky z jeho jména. Když jsem mu jednou řekl buřte, normálně mě shodil a nechal mě tak, uprostřed ničeho. Ale já za to mohu? Já ho chtěl pojmenovat třeba Volejbek nebo Fryžulín... Ale ne, kdepak: „Já jsem Buran Buran! Buran Buran!“ Nejsem přece žádnej šaman abych respektoval názor něčeho co si provede lumbální punkci jen tím, že se večer dívá na hvězdičky. Hned se za tuhle myšlenku však koušu do mozku a s napjatými svaly pozoruju jediným pootevřeným okem, co mi Buran Buran udělá. Nic. Momentálně na mě naštěstí sere. No jéje, někdo se na rozdíl ode mě soustředí na podstatné věci. Od mračna nás už dělí sotva 150 metrů. Kolos pode mnou už je skoro v plné rychlosti. Zase od něj skoro odpadávám, musím si už na něj konečně pořídit sedlo!
100 metrů. Upínám mysl ke svému kořínku, který mě snad jako poslední trpaslík na Azerothu ještě nezavrhl. Okamžitě cítím odpověď- ten ulevující, jemně lehtající pocit, kdy se tělo mé i tělo nosorožce mění v kámen. Vousy a vlasy jako žhnoucí řetězy (jako nebo rovnítko?) za mnou nedočkavě vlají.
50 metrů. Konečně v krvavé sraženině před náma začínám cosi rozeznávát. Na zadních stojící kolosální hyena s tělem pokrytým krví. Otevřená tlama k nebi, horní končetiny rozpaženy, mezi rozevřenými drápy rudá pavučina. Stojí docela staticky, až skoro rituálně. A takhle ještě asi dalších pět. Zbylých cirka dvacet hyen ještě na všech čtyřech škubavými pohyby tělem trhá lidskou mrtvou tkáň.
30 metrů. Nadhazuju si v pravé ruce kopí, levou paži se sekerou napřahuji. Noso-roh Burana Burana se mění na čistě bíle plápolající cosi, co dělá Burana Burana uníkátním nosorožcem. Určitě v tom bude kotel magie, jinak o tom vím hovno, teda kromě toho, že jen pohled na ten pahorek děsí a že ten trotl co vymyslel pořekadlo „Hlavou zeď neprorazíš“ prostě nevěděl vo co gou. Z plna hrdla troubím: BURAN BURAN! BURAN BURAAAAN! Teda to je intro... No nejsme to ale hrdinové? K dokonalosti chybí snad jen lok medoviny. Mmm... medovinka.... Okamžitě pohlavkuju svoje podvědomí, které se užuž upíná k brašně na zádech. Přední kapsa vlevo.
10 metrů od prvního flekatého těla, bílý paprsek už na něj míří. Má práva ruka si vybírá puntík na hrbu jedné hyeny v pravo od té první (hehe ten flíček vypadá jako mapa Northrendu). Levá ruka začíná opisovat sekerou oblouk. Hyeny se na nás zřejmě otáčí, upřímně řečeno, teď mám v tom dění docela guláš. BURAAAAAAAAAAAN!!!
Tam kde před nanovteřinou byla stojící hyena je teď jen bílý pahorek a rozstříkující se oblak krve. Kolos poskočil jako když někoho přejedete. Ejhle to je trefné přirovnání! Northrend vybuchuje pod hrotem mého kopí... Ratiště hyenu protne jen to hvízdá. Jenže povadlé tělo zůstává na tyči. I když je to zřejmě dávno mrtvé, váží to nejmíň půl tuny. Levou část obrazu mi zastiňuje nepřetržitý sloupec krve. Sekera je prostě královna. Buran brutálně vrtí hlavou, prodírá se šplouchajícím lesem bestií a já jsem díky tomu doslova pod splavem krvavé řeky. Třeseme se a natřásáme a nadskakujem a odskakujem a hází to a drncá a vůbec... epilepsie hadr. Asi na nás doráží i něco živého, ale co naplat, když jsme z kamene. Pravá ruka mi pod špízem mrtvých bestií rapidně klesá. Není jiná, musím kopí pustit. Jen co ho pustím, už se mi o hroty okované rukavice tříští další pekelnou tkáň.
Zdymadla vepředu už trochu polevují, takže je asi čas se otočit. To půjde s kameným trpaslíkem na zádech ztuha i mému Buranovi Buranovi. Myšlenkou oznamuju, že je čas na jeden náš skvělý kousek- ty doprava, já doleva. Vyskakuju z nosorožce doleva. Sekeru ve skoku vyhazuju obouruč za sebe s plochou rotací. Jenom doufám, že to ještě umím hodit tak jako kdysi. V letu přirážím kolena k bradě a navrch zapečetit sepnutými pažemi. Stávám se jednolitým rotujícím balvanem, zaprvé abych co nejlíp využil rychlosti a za druhé, a to především, abych přežil to peklo, co rozpoutá můj tlustej přítel.
Dusot nosorožce opodál na okamžik utichl. Pak začíná Buran Buran dupat na místě. Země pod ním se otřásá jakoby vyzýval samotnou krev Azerothu k nerovnému měření sil. Okolo nosorožce v tu chvíli proniká něco jako vzpoura půdy. Jsou to doslova kamené turbolence. Prostě to vypadá jako vařící se polívka a vzhledem k tomu dvouvrstvému bordelu na zemi, jako docela solidní rajská. Teprv v tu chvíli jeden pochopí jméno Buran Buran.
Já mezitím dopadám a dobrých 10 metrů ještě válcuju všechen ten bordel před sebou. Než definitivně na znak zastavím, rozevírám nad sebou ruce a do nich... mi přesně tak jako mnohokrát před tím dopadá rukojeť mojí sekery, která, soudě podle střev, které ji omotávaly, opsala dokonalý krvavý oblouk kolem celé té naší taškařice. Setrvačně obouruč dodělám oblouk, což je oceněno dalším přívalem krve a vnitřností.
A tak dále a tak dále... Pak už víceméně rutiní šermovačka, záležitost doražení absolutně dezorientovaných hyen. Daleko větší problém mi dělalo udržet se na nohou- zem je pokryta alespoň půl metru hlubokou břečkou a ta klouže. Třísk bum prásk a je dobojováno. Na levé ruce mě cosi raflo, ale tím se zabývají jen slečinky a elfové.
Tak a teď jak nastal klid musíme co nejrychleji vypadnout. Prach za chvíli lehne... Ale když my máme hlad! Nosáč tou mýtinou projíždí jako vysavač zanechávající za sebou jen rudě zvlhlou hlínu. Někdo holt umí ládovat, tesknu si nad ním závistí. Já cpu pár lidských končetin do svého baťohu (ale to víš jen ty můj milý mucqy kucqy deníčku).
A prach si lehl, najednou se cítím tak nějak nahý. Jako bych měl nad hlavou ceduli: střelte si do mě! Jenže proč je tu kurva furt takové ticho? Proč se pořád nic neděje? Buran Buran se taky pořád „pase“ a já cítím jen jeho optimismus a radost... Každou chvíli přece musí vyrazit něco z hvozdů, musí se otevřít brána města... Připlout loď nebo tak něco... Nemůžem tu přece jen tak rozsekat regiment elitních bojovníků, kteří si podmanili půlku Azerothu a zůstat nepovšimnuti... Ve světě, kde je jenom násilí... Sice jsme bojovali doslova božsky... Ale únavou skoro klimbáme... A furt to ticho... Tiše se ploužíme k pobřeží, i nosorožec se snaží nějak skrčit... Sice nechápu jak někdo může přehlédnout v měsíčním světle se lesknoucí hroudu masa, ale to nám vlastně ani nemůže vadit... Teď určitě šlápnu na větvičku, rozsvítí se světla a jsme nahraný... Nic... Už skoro doufám v propadávající se past... Nic! Cesta k pobřeží uběhla až moc rychle. S rozporuplnými pocity usínám v svojem bunkru.
A opět ráno. Tvář rozpláclá o tvrdou rohož na spaní, která brání alespoň před pískem a kamínky. Zvuk o břeh tříštících se vln. Jak já ho nenávidím! Dva týdny furt dokola! Každý den naprosto nesmyslně stejný! S tělem bolavějším než kdy jindy se belhám ke břehu a ve vlastnoručně vyrobené síti nacházím pár docela robustních ryb. Nějak se nad tím vyjímečným úlovkem nedokážu chtě nechtě ani pousmát. A celkově... je mi mizerně. Vzpomínám na včerejšek. Den jako každý jiný. Sedět u jediné škvíry bunkru směrem k městu a sledovat co se tam (ne)děje. Hradby doslova drásaly zrak svou nudnou jednotvárností. Jen opět v podvečer od toho směru vybíhá skupina lidských trosek. A pak... už jsem to nevydržel, sledovat to den co den... Něco jsem prostě musel udělat! Cokoliv. Jen aby to změnilo ten stereotyp! Jenže pak... jakobych tu vlastně ani nebyl... pobíhám si tam křížem krážem, řvu snad všemi orgány. A dokonce ani ty zasrané hyeny, samotné ztělesnění slova zabíjení, jakoby se nebránili. Vždyť se nezmohli vůbec na nic! A i ta poslední naděje, kterou jsem měl před spaním, že se ráno vzbudím ve vězení, že nade mnou bude někdo stát, nebo že se třeba vůbec neprobudím mi byla vzata. Co já tu vlastně ještě dělám? Kde to vlastně jsem? Ten svět tady je naprosto iracionální...
Poslední co si pamatuju před tím je polorozpadlý, neviditelný bunkr kdesi v lese. Je to bunkr nás, odbojářů. Jenže nějak nic neděláme. Jediné co se na základně děje jsou sexuální orgie. Naši věčně ožralí velitelé se taky na nic jiného nevzmohou. Vousy zasrané pivem, potem a kdoví jakými splašky. Zarudlé oči, pytle pod očima. Zhýralý život. Semtam jsem poslán do údolí pod námi, kde nám ve vykotlaném dubu nechávají v nás věřecí trpaslíci proviant a to jsem rád, že z té díry vypadnu. V podstatě tu nikoho neznám a ač bojuji obouruč, naprosto dokonale se štítím místní chorobné lenosti. Dávno všichni zanevřely na svou úlohu osvobodit svůj národ.
Budu rád za jakýkoliv názor :) Nějaká smysluplná dějová linie by se měla brzy začít odvíjet
Já, Buran Buran... ostrov ve světě šílenství
Moderator: Forum moderator
-
Bahamut_Lord
- Master Spammer
- Posts: 12398
- Joined: 20 Sep 2009, 16:12
- Contact:
Re: Já, Buran Buran... ostrov ve světě šílenství
Přiznám se, že jsem to nečetl celé, pouze proletěl úryvky. Slušná porce vulgarismu, ale to nejspíše k zoldakum patří. Jinak chytlave, máš potenciál pro vyprávění, líbí se mi to
Re: Já, Buran Buran... ostrov ve světě šílenství
Tady je další pokračování... nějaké začlenění hrdiny...
Jednou jsem to prostě nevydržel. Když k nám do bunkru dolehlo volání o svatou pomoc, na které jsme se těšili a zároveň se ho obávaly náš generál Nečas pouze poslal pro špunty do uší a už už pokukoval po flintě. A to byla poslední kapka. Mísa se s prominutím píčovinama najednou na pomyslné váze vyhrála nad mou tolerancí. Pamatuju si jak ze štrokrdlete vyskakuju, luxusní masivní stůl se spoustou korbelů a dýmek oběma rukama vyhazuju směrem k Nečasovi. Zrovna zvrcacející kapitáni na mě koukají jako na blázna. Zatínám v ruce pěst, přes zatnuté paže mi dokonce proletí semtam nasraný elektrický výboj. Nikdy jsem nebyl dobrej řečník takže jsem na generála vyžbleptl prvních pár zmatených nenávistných slov co mě napadly. Mozolovitými parchanty a píčami se to doslova hemžilo. Po prvním dolnočelistním šoku najednou nastal v očích generála přísný pohled. Pohled tak bizarně groteskní, že nevím, jestli se smát nebo brečet. Docela by mě zajímalo, co si ten trouba v tu chvíli myslel. Že mu podrývám autoritu? Zkouším jeho moc? Pochybuju, že mu něco z mého slovopádu došlo. Neasy... Ze zadu přichází hrubá rána do zátylku a před očima tma...
No a pak... jsem se probudil tady v bunkru. Přede mnou jenom můj věrný Buran Buran a v pěvně sevřené ruce pramen černohnědých vlasů... vlasů, které poznám mezi miliardamy jiných.
Nechte mi hmat a já podle sametové vláčnosti, spletené vitálním rostliným vláknem poznám onu osobu. Nechte mi čich a já i uprostřed jámy čtyřprocentních nemrtvých poznám onu dýchající svěžest. Nechte mi zrak a já ty vlasy propletené listím poznám. Nechte mi sluch a já poznám ze ševelení vlasů hlas přírody a lesa. Jsteli fetišisti nechte mi i jenom chuť a já mentol s vůní pralesa důkladně rozpoznám. Bikonkláve... Dcera přírody, čistota sama. Neúnavný úsměv, který mě proháněl křížem krážem a dodával mi v posledních chvílích energii. Její nekonečné verše a zpěv. Její hlazení mých nechutně podřených tváří. Dokonalá ramena barvy písku, které jsem miloval jen tak pozorovat pod proudem vody. Její hebká pokožka, promlouvající ke mně stovkou hlasů přírody poté co ji pohladím (obzvláště na jejím kulatém zadku). A její prsa! Nekonečné mazlení s těmi pahorky krásy, bradavky barvy kobaltu. Její prsa mě zkrátka vždycky rády viděly, nikdy neodmítly mé ubohé kecy. Můj poslední úkryt před hnusnou realitou. Bikonkláve je prostě jediná osoba, na které mi kdy záleželo.
Její věčné hledání dobrotivého ducha (který podle mého musel utéct z toho světa již dávno nebo byl dávno zadupán do země na něj přes prsty shlížejícími byrokraty) ji zřejmě dovedlo do Údolí zastíněného měsíce za klanem Kladiva divočiny. Teda chudák holka, zarytě věřila v jejich víru v duchy, nehledě na mé prokazatelné argumenty, že je stejně zkorumpovaný a nelidskostí prolezlý jako vše ostatní na tomto světě. Určitě tam vešla plna naděje a pak od reality dostala facku. A co pak? Sama ve světě lesů, vod a strání plných démonů musela zcvoknout. Vím jaká nás oba naplňovala nenávist, jenže já to ještě uměl snášet, sice s placatkou nebo dýmkou onoho zázračného tabáku, jenž jednou za čas ilegálně dováží ti prolhaní goblini ze vzdálených zemí. Prý to tam pěstujou strašně snědí lidé s nemytými vlasy spletenými do svědících, roztřepených copů... dredy se tomu prý říká. Já jí říkal, že oblbování mozku je nutné zlo, jediná možnost jak přežít dnešní uspěchaný svět, jenže ona ne... Při představě beznadějně bloudící Bikonkláve dusící se smogem a démoním potem se snažím zahnat otřesnou myšlenku... I když v tu chvíli schválně přemýšlím nad vším ostatním, ta myšlenka je stále někde v rožku v hlavě... Myšlenka, že si Bikonkláve sáhne na život!
Mozek jsem si několikrát během jednotvárných dvou týdnů cimpr campr rozblemcal napadrť nad otázkou, co znamená onen pramen vlasů? Jako zapřisáhlý realista vůbec netuším. Když jsem k němu ve chvílích nouze jen přičichl nabyl mě takovou silou a odhodláním a vůbec... byl jsem po něm overpower jako kdybych šňupnul něco jineho. Má to pro mě být vzpruha? Nebo se mi tím někdo snažil ukázat mou bezmoc? Bezmoc, že někdo ví o Bikonklávi a já to nejsem...
Najednou mě kopne žaludek a sdělí mi tak, že minulostí se neuživím... Pachtím se s křesadlem nad hromádkou chrastí... Pot mi stéká do tváře... Tadle činost mi nikdy nešla. Po notné chvíli konečně ohýnek praská a nad ním rožním ryby... Na lidské ruce v baťohu se nechcu ani podívat... Z bunkru vytahuju staré vědro, hazím do něj takovou tu kouli, která z vody vytáhne všechnu sůl a ponořuju vědro do moře. Z vědra vytahuju kouli nacuclou solí a trochou vody a ždímu to nad rybami... Skvělý to vynález! Teď to má docela dobrej šmak... Vědro po jídle vypiju do poslední kapky a pak jdu ještě „na jedno“... Mám v plánu útěk z tohoto místa a tak se na cestu pořádně napiju...
Jenže si uvědomuju, že cesta musí mít cíl a já po čertech nevím kudy se dát... Moře je blbost, město naproti taky... jediná šance jsou dva naprosto totožné pralesy svírající tu nenáviděnou planinu, kterou budu mít vyrytou před očima snad nadosmrti. Pohledem projíždím linii stromů... vůbec nic mi to neříká... každý metr mi příjde naprosto stejný, neadekvátní průchodu. Listy stromů a vyjímečně i celé větve ševelí ve větru. To je jediná aktivita lesa... nikde ani stopa po čemkoliv živém. Hvozdy se nad mořem sklánějí na vysokých útesech...
Slunce už začíná pořádně pražit... Pocuchané slepené vlasy mi ve větru opruzují tvář, kdo někdy měl dlouhé vlasy, pochopí. Vánek se opět vysmívá mé bezmoci.
Jestli ten guláš někdo čtete, neváhejte a podělte se o svou fantazii... vůbec nevím jak zajímavě hrdinu z té prekérní situace dostat :D
Jednou jsem to prostě nevydržel. Když k nám do bunkru dolehlo volání o svatou pomoc, na které jsme se těšili a zároveň se ho obávaly náš generál Nečas pouze poslal pro špunty do uší a už už pokukoval po flintě. A to byla poslední kapka. Mísa se s prominutím píčovinama najednou na pomyslné váze vyhrála nad mou tolerancí. Pamatuju si jak ze štrokrdlete vyskakuju, luxusní masivní stůl se spoustou korbelů a dýmek oběma rukama vyhazuju směrem k Nečasovi. Zrovna zvrcacející kapitáni na mě koukají jako na blázna. Zatínám v ruce pěst, přes zatnuté paže mi dokonce proletí semtam nasraný elektrický výboj. Nikdy jsem nebyl dobrej řečník takže jsem na generála vyžbleptl prvních pár zmatených nenávistných slov co mě napadly. Mozolovitými parchanty a píčami se to doslova hemžilo. Po prvním dolnočelistním šoku najednou nastal v očích generála přísný pohled. Pohled tak bizarně groteskní, že nevím, jestli se smát nebo brečet. Docela by mě zajímalo, co si ten trouba v tu chvíli myslel. Že mu podrývám autoritu? Zkouším jeho moc? Pochybuju, že mu něco z mého slovopádu došlo. Neasy... Ze zadu přichází hrubá rána do zátylku a před očima tma...
No a pak... jsem se probudil tady v bunkru. Přede mnou jenom můj věrný Buran Buran a v pěvně sevřené ruce pramen černohnědých vlasů... vlasů, které poznám mezi miliardamy jiných.
Nechte mi hmat a já podle sametové vláčnosti, spletené vitálním rostliným vláknem poznám onu osobu. Nechte mi čich a já i uprostřed jámy čtyřprocentních nemrtvých poznám onu dýchající svěžest. Nechte mi zrak a já ty vlasy propletené listím poznám. Nechte mi sluch a já poznám ze ševelení vlasů hlas přírody a lesa. Jsteli fetišisti nechte mi i jenom chuť a já mentol s vůní pralesa důkladně rozpoznám. Bikonkláve... Dcera přírody, čistota sama. Neúnavný úsměv, který mě proháněl křížem krážem a dodával mi v posledních chvílích energii. Její nekonečné verše a zpěv. Její hlazení mých nechutně podřených tváří. Dokonalá ramena barvy písku, které jsem miloval jen tak pozorovat pod proudem vody. Její hebká pokožka, promlouvající ke mně stovkou hlasů přírody poté co ji pohladím (obzvláště na jejím kulatém zadku). A její prsa! Nekonečné mazlení s těmi pahorky krásy, bradavky barvy kobaltu. Její prsa mě zkrátka vždycky rády viděly, nikdy neodmítly mé ubohé kecy. Můj poslední úkryt před hnusnou realitou. Bikonkláve je prostě jediná osoba, na které mi kdy záleželo.
Její věčné hledání dobrotivého ducha (který podle mého musel utéct z toho světa již dávno nebo byl dávno zadupán do země na něj přes prsty shlížejícími byrokraty) ji zřejmě dovedlo do Údolí zastíněného měsíce za klanem Kladiva divočiny. Teda chudák holka, zarytě věřila v jejich víru v duchy, nehledě na mé prokazatelné argumenty, že je stejně zkorumpovaný a nelidskostí prolezlý jako vše ostatní na tomto světě. Určitě tam vešla plna naděje a pak od reality dostala facku. A co pak? Sama ve světě lesů, vod a strání plných démonů musela zcvoknout. Vím jaká nás oba naplňovala nenávist, jenže já to ještě uměl snášet, sice s placatkou nebo dýmkou onoho zázračného tabáku, jenž jednou za čas ilegálně dováží ti prolhaní goblini ze vzdálených zemí. Prý to tam pěstujou strašně snědí lidé s nemytými vlasy spletenými do svědících, roztřepených copů... dredy se tomu prý říká. Já jí říkal, že oblbování mozku je nutné zlo, jediná možnost jak přežít dnešní uspěchaný svět, jenže ona ne... Při představě beznadějně bloudící Bikonkláve dusící se smogem a démoním potem se snažím zahnat otřesnou myšlenku... I když v tu chvíli schválně přemýšlím nad vším ostatním, ta myšlenka je stále někde v rožku v hlavě... Myšlenka, že si Bikonkláve sáhne na život!
Mozek jsem si několikrát během jednotvárných dvou týdnů cimpr campr rozblemcal napadrť nad otázkou, co znamená onen pramen vlasů? Jako zapřisáhlý realista vůbec netuším. Když jsem k němu ve chvílích nouze jen přičichl nabyl mě takovou silou a odhodláním a vůbec... byl jsem po něm overpower jako kdybych šňupnul něco jineho. Má to pro mě být vzpruha? Nebo se mi tím někdo snažil ukázat mou bezmoc? Bezmoc, že někdo ví o Bikonklávi a já to nejsem...
Najednou mě kopne žaludek a sdělí mi tak, že minulostí se neuživím... Pachtím se s křesadlem nad hromádkou chrastí... Pot mi stéká do tváře... Tadle činost mi nikdy nešla. Po notné chvíli konečně ohýnek praská a nad ním rožním ryby... Na lidské ruce v baťohu se nechcu ani podívat... Z bunkru vytahuju staré vědro, hazím do něj takovou tu kouli, která z vody vytáhne všechnu sůl a ponořuju vědro do moře. Z vědra vytahuju kouli nacuclou solí a trochou vody a ždímu to nad rybami... Skvělý to vynález! Teď to má docela dobrej šmak... Vědro po jídle vypiju do poslední kapky a pak jdu ještě „na jedno“... Mám v plánu útěk z tohoto místa a tak se na cestu pořádně napiju...
Jenže si uvědomuju, že cesta musí mít cíl a já po čertech nevím kudy se dát... Moře je blbost, město naproti taky... jediná šance jsou dva naprosto totožné pralesy svírající tu nenáviděnou planinu, kterou budu mít vyrytou před očima snad nadosmrti. Pohledem projíždím linii stromů... vůbec nic mi to neříká... každý metr mi příjde naprosto stejný, neadekvátní průchodu. Listy stromů a vyjímečně i celé větve ševelí ve větru. To je jediná aktivita lesa... nikde ani stopa po čemkoliv živém. Hvozdy se nad mořem sklánějí na vysokých útesech...
Slunce už začíná pořádně pražit... Pocuchané slepené vlasy mi ve větru opruzují tvář, kdo někdy měl dlouhé vlasy, pochopí. Vánek se opět vysmívá mé bezmoci.
Jestli ten guláš někdo čtete, neváhejte a podělte se o svou fantazii... vůbec nevím jak zajímavě hrdinu z té prekérní situace dostat :D
Re: Já, Buran Buran... ostrov ve světě šílenství
Jordans 4
Jordan Retro 4
Jordan Shoes
Travis Scott Jordan 1
Yeezy Shoes
Yeezy Supply
Air Jordans
Jordan 11s
Jordan 11
Jordans Shoes
Moncler Outlet
Off-White
Yeezy 450
Yeezy 500
Yeezy
Yeezy 700
Yeezy Supply
Off White Shoes
NFL Jerseys
Retro Jordans
Moncler Jackets
Nike Air Jordan
Jordan Shoes
Jordans Shoes
Yeezy 350 V2
Adidas Yeezy
Yeezy
Yeezy 700
Yeezy
Nike Outlet
Yeezy Shoes
Yeezy Foam Runner
Nike Outlet
Nike Outlet
AJ1
UNC Jordan 1
Jordan 13
Jordan AJ 1
Yeezy Supply
Yeezy Zebra
Jordan 5
Jordan 1 Low
Air Jordans
Pandora Charms
Adidas UK
Nike Store
Adidas Yeezy Official Website
Yeezy 350
Jordan 1
Nike Outlet
YEEZY SUPPLY
Nike Shoes
Nike Outlet
Pandora Outlet
Jordan Shoes
Air Jordan 4
Pandora Jewelry
Pandora Bracelets
Adidas Yeezy
Yeezy
Pandora Charms
Nike Outlet
Adidas Yeezy
Air Max 720
Air Jordan 1
Nike Jordans
Jordan 1s
Pandora UK
Nike Jordan 1
Jordan 1
Yeezy Slides
Nike Air VaporMax
Nike Vapormax Flyknit
Air Jordan 1 Mid
Adidas yeezy
Yeezy 350
Nike Shoes
Nike Outlet
Yeezy
NFL Shop Official Online Store
Nike UK
Yeezy
Yeezy 350
Jordan Retro 4
Jordan Shoes
Travis Scott Jordan 1
Yeezy Shoes
Yeezy Supply
Air Jordans
Jordan 11s
Jordan 11
Jordans Shoes
Moncler Outlet
Off-White
Yeezy 450
Yeezy 500
Yeezy
Yeezy 700
Yeezy Supply
Off White Shoes
NFL Jerseys
Retro Jordans
Moncler Jackets
Nike Air Jordan
Jordan Shoes
Jordans Shoes
Yeezy 350 V2
Adidas Yeezy
Yeezy
Yeezy 700
Yeezy
Nike Outlet
Yeezy Shoes
Yeezy Foam Runner
Nike Outlet
Nike Outlet
AJ1
UNC Jordan 1
Jordan 13
Jordan AJ 1
Yeezy Supply
Yeezy Zebra
Jordan 5
Jordan 1 Low
Air Jordans
Pandora Charms
Adidas UK
Nike Store
Adidas Yeezy Official Website
Yeezy 350
Jordan 1
Nike Outlet
YEEZY SUPPLY
Nike Shoes
Nike Outlet
Pandora Outlet
Jordan Shoes
Air Jordan 4
Pandora Jewelry
Pandora Bracelets
Adidas Yeezy
Yeezy
Pandora Charms
Nike Outlet
Adidas Yeezy
Air Max 720
Air Jordan 1
Nike Jordans
Jordan 1s
Pandora UK
Nike Jordan 1
Jordan 1
Yeezy Slides
Nike Air VaporMax
Nike Vapormax Flyknit
Air Jordan 1 Mid
Adidas yeezy
Yeezy 350
Nike Shoes
Nike Outlet
Yeezy
NFL Shop Official Online Store
Nike UK
Yeezy
Yeezy 350
-
winterseer
- Master Spammer
- Posts: 25934
- Joined: 08 Aug 2022, 07:22
Re: Já, Buran Buran... ostrov ve světě šílenství
Джуф69.8BettBettPassQuelStayStanFlemКозлCodeCareExtrShinJameXerxAtlaUnitFiskBrenHadnПухоЛуки
ЛукьWindMozaголоSplaBlueсертКлимКулаSplaСопопроипроиEsteFusiлестХермМельBurnAtlaСвитViveобсл
PhilBenoFranстудигруAmorLegeKodaвелеFyodHummMarkHowaзавофакуLymaCarnГренКожуПервстудAnurСпив
OrdePushСушиSettTricTereАнноXVIIdowsУшакчелоруссTherTemp03-1ПодхFerrкланавтокрасCreePoisРжез
АртицветArtsсертменяБардFrauJetFNTRPРыбиПапаStefWillNokiHowaFIFAигруPulsУшакGuitHoliDancBeno
ParkPinoхороT-02HighCataFrigElecPrivFantRobeLasecybeаонтPartBossнаст9121HeliSuprкопесистfusi
JudaTangинстШашеScraКитаWindWindПустBorkлистDysoЕвстEmanzitaArthфакуФедеCharромаEasyЛитРАуди
ЛитРlychлитеИллюMichКомиРобеКохаимпеСлавКургдворSupeвечеТониSofiпольAlasНовоgeniЯковПоляТимо
Форм(197РябоГенкRoomРафиЛизизаниСолоChamКлемRudyEleaGrowUlysCoriИллюCityФормProsMacrT-02T-02
T-02wwwrRafaЛьвоСиниСолоЗотоTimoФормложнSympПопоИконtuchkasFupzDoug
ЛукьWindMozaголоSplaBlueсертКлимКулаSplaСопопроипроиEsteFusiлестХермМельBurnAtlaСвитViveобсл
PhilBenoFranстудигруAmorLegeKodaвелеFyodHummMarkHowaзавофакуLymaCarnГренКожуПервстудAnurСпив
OrdePushСушиSettTricTereАнноXVIIdowsУшакчелоруссTherTemp03-1ПодхFerrкланавтокрасCreePoisРжез
АртицветArtsсертменяБардFrauJetFNTRPРыбиПапаStefWillNokiHowaFIFAигруPulsУшакGuitHoliDancBeno
ParkPinoхороT-02HighCataFrigElecPrivFantRobeLasecybeаонтPartBossнаст9121HeliSuprкопесистfusi
JudaTangинстШашеScraКитаWindWindПустBorkлистDysoЕвстEmanzitaArthфакуФедеCharромаEasyЛитРАуди
ЛитРlychлитеИллюMichКомиРобеКохаимпеСлавКургдворSupeвечеТониSofiпольAlasНовоgeniЯковПоляТимо
Форм(197РябоГенкRoomРафиЛизизаниСолоChamКлемRudyEleaGrowUlysCoriИллюCityФормProsMacrT-02T-02
T-02wwwrRafaЛьвоСиниСолоЗотоTimoФормложнSympПопоИконtuchkasFupzDoug
-
winterseer
- Master Spammer
- Posts: 25934
- Joined: 08 Aug 2022, 07:22
Re: Já, Buran Buran... ostrov ve světě šílenství
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинйоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоtuchkasинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинйоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфо
инфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоинфоtuchkasинфоинфо
-
winterseer
- Master Spammer
- Posts: 25934
- Joined: 08 Aug 2022, 07:22
-
winterseer
- Master Spammer
- Posts: 25934
- Joined: 08 Aug 2022, 07:22
-
winterseer
- Master Spammer
- Posts: 25934
- Joined: 08 Aug 2022, 07:22
-
winterseer
- Master Spammer
- Posts: 25934
- Joined: 08 Aug 2022, 07:22
Return to “RP příběhy / RP tales”
Who is online
Users browsing this forum: No registered users and 7 guests