Žil byl jeden goblin, lidumil, velký sběratel koberců a milovník rybolovu. Jeho vášeň pro koberce byla tak obrovská, že si nakonec vysloužil přezdívku Gobelín. Jednou se tak Gobelín rozhodl vyrazit ulovit něco na štědrovečerní stůl, a tak sbalil své sušené červíčky a sekeru a vyrazil k rybníčku u lesa. Chytá chytá a najednou mu v klacku zacuká, rychle úlovek tahá z vody a co nevídí! Kapr to sice není, ale jako správný goblin ani Gobelín línem nepohrdne. Ryba sebou nějak divně mrská, otvírá tlamu a zběsile po něm mrká, ale goblin ničeho nedbá, usmívá se nad svým línem a pod vousy si pobrukuje "Kéž by tak viděli nějací dobří lidé co jsem ulovil, jistě by mě pochválili". Najednou se zableskne a kde se vzali tu se vzali, zpoza lesa vyběhne skupina statných mužů a už si to míří za zkoprnělým Gobelínem, který jen vykřikne „maminko!“. Nu a protože byl goblin lidumil, sebeobranu neovládal a skončil jako krmení pro ryby.
A ponaučení pro vás milé děti? Naučte se rvát, nebo si ryby kupujte v samoobsluze.