Leova cesta

Moderator: Forum moderator

Leodvikay
Posts: 11
Joined: 16 Jan 2015, 03:04
Location: Cestuji po ČR... Tulák tělem i duši. :)

Leova cesta

Postby Leodvikay » 16 Jan 2015, 04:49

Kdysi dávno, kdy ještě mágové trénovali zdvihání židlí pomocí své telekineze, kdy druidové měli problém s venčením, kdy warrioři vždy po pařbě v GoldShirovské hospodě skončili v pěstní šarvátce, žil mladý human jménem Leodvikay. Leodvikay, zkráceně Leo jak ho volají jeho přátele, měl problém vybrat si ve svém budoucím povolání. Viděl jak mágové trénují své kouzla, jak warrioři zlepšují své variace sérií na cvičném panákovi, viděl vše, ale nevěděl...

Jednoho dne se Leodvikay(stále human lvl1) rozhodl, že začne jednat a zkusí svoji budoucnost najít na svých cestách. První dny byly pro něj více než noční můra. Neovládal cooking což mu moc úlevy nepřineslo... nemohl si ve večerních hodinách rozdělat táborový oheň. Nedokázal udělat ani jednoduchý chleba, který by mu zahnal pocit hladu. Každým dalším dnem se mu stále a stále snižovala výdrž a to mělo za následek snižování hodnoty HP baru pomalu až k samé jedničce.

Vyčerpaný, ochablý, špinavý a plný beznaděje to po 4 dnech vzdal a díky špatnému exploringu se ztratil. Nevěděl kde je. Snažil se držet osvětlené cesty a hledat tabulky, které by ho dostaly k nejbližší krčmě kde si v okolí... nic. Únava mu zatemnila mysl a přinutila ho si sednout k nejbližšímu stromu, který viděl. "Jen 20 minutek.", zamumlal si pro sebe, pohodlně se opřel a usnul. Zdálo se mu o podivném místě v lese, kde neustále utíkal před jakýmsi vrčením neznámých zvířat. Noční můra začala být tak živá, až se z toho mladý Leodvikay probudil. Opatrně se rozhlédl, zda to byl opravdu jen sen, když chvíli slyšel jen běžný lesní hluk, uklidnil se, vstal, udělal 2 kroky... a zastavil se, jako kdyby ho začaroval mág do kusu ledu. Slyšel opět to vrčení. Nenápadně se štípl, aby se ujistil, zda se mu to jen nezdá. Nezdálo, vrčení bylo hlasitější a hlasitější. Putovalo z jednoho místa k druhému. Leodvikay věděl, že stát tam jak pytel brambor mu nepomůže. Rozběhl se do lesa, kde nedosáhlo světlo lamp. Během toho rychlého úprku začal trhat cáry ze svého oblečení a házel jej okolo, chtěl tím lovce zmást a koupit si tím co nejvíce času. Vedlo se mu to více než dobře, ale i tak se lovec vždy vrátil na jeho stopu. Vyděšený běhal sem a tam, až se nakonec dostal do slepé uličky. S pokusem se lovci schovat, skryl se nemotorně za stromy, které vrhaly stíny. Nedokázal ztlumit tlukot jeho srdce, začal se poddávat panice.

Když se chvíli nic nedělo, začal si myslet, že to nakonec dokázal, přežil a tak vylezl ze svého úkrytu. Spatřil dvě rudá světla ve tmě. Blížila se blíž a blíž. A potom... měsíční zář odhalila tvář lovce. Kočičí bestie, která měla pár rohu na hlavě, ostré drápy jako břitva a srst tak temnou, že dokonale splývala se stíny lesa. Leodvikay se smířil s jeho osudem, padl na kolena a zavřel oči. V mysli se mu odehrávaly vzpomínky na jeho skromný příbytek ve Stormwindu, věčné toulky po tréninkových oblastí a hledání sebe sama v uplatnění svého já na jeho cestě životem. Slyšel jak se podivná kočka rozběhla jeho směrem a zatnul zuby. Ten dupot se mu zdál tak zpomalený a věčný.

Leodvikay nechápal, touhle dobou už měl být v tlamě té bestie. "Co se děje?", zeptal se sám sebe v duchu. Pomalu otevřel jedno oko, poté co spatřil, otevřel ihned i to druhé. Bílo-fialové světlo obklopovalo jeho tělo. Ta záře se zdála tak silná a hustá, že by ji bylo snadné uchopit. Nevěděl co se děje... tohle kouzlo se nepodobalo ničemu, co viděl u knězů v katedrále. Nechápal, jak, kdy, proč, ale perfektně ho to chránilo od bestie. Šelma se snažila kousat, drápat, mlátit, proměňovala se z kočky na medvěda a snažila se jak mohla, aby ho dostala. V tomhle bodě, už Leodvikay pochopil, co tahle stvůra je zač. Rohy...proměny...ta nenávist. Byl to taurenský druid, který ho chci vidět mrtvého.

Šelma najednou zaměřila svou pozornost na něco jiného a z tlamy ji vyšlo slovo "kek". Leodvikay chtěl vědět, co se děje a začal očima loudat po okolí. Viděl někoho, který se velmi podobal strážci ve Stormwindu. Silueta člověka v plátové zbroji držící meč v pravé ruce a štít v levé. Postava se dala do pohybu. Viděl jak postava napřahuje levou rukou a posléze pochopil proč. Silná záře světla obklopila nejen taurenské druida, ale i jeho samotného. Postava začala křičet fráze, které se podobaly modlitbám. Cítil jak se mu energie a život vrací do jeho těla. Druid se přeměnil do své původní formy a začal něco říkat v jazyce, kterým mluví Orkové. Mluvil na postavu obklopenou září, která Lea tak strašně fascinovala, těšila a vracela život. V postoji postavy se dalo vyčíst, že je stále v pozoru. Druid začal pomalu kráčet směrem k postavě. Leodvikay čekal nějakou šarvátku nebo skutečný souboj na život a smrt. Nic. Druid prošel okolo postavy se září, znovu něco zamumlal, přeměnil se do kočičí formy a zmizel.

Postava zmírnila důstojnost a ostražitost postoje a začala pomalu zasouvat meč a štít do pasivní polohy. Leodvikay, stále uchvácený září, kterou postava vydávala, nemohl pomalu ani dýchat úžasem. Po okamžiku si uvědomil, že postava v plátové zbroji se blíží jeho směrem a přibližuje se čim dál tím blíž. Nebál se, necítil důvod. Stoupl si a šel svému zachránci poděkovat.

Postava vypadajíce jako rytíř, měla všude na zbroji poseté runy. Leodvikay nerozuměl symbolům a nevěděl co znamenají. "Jsi v pořádku?", zeptal se rytíř. "Ne, teda ano, ale ne. Ztratil jsem se, ale kdybyste nepřišel, bylo by to asi jedno, jinak jmenuji se Leodvikay, přátele mi říkají Leo", odpověděl mu Leodvikay. Rytíř sundal helmici a Leodvikay shledal tvář svého zachránce. Byl to draenei. "Kdo jste?, zeptal se ho Leodvikay. "Jmenuji se Chamurappi a jsem známý jako Holy paladin" odpověděl Chamurappi. "Co tady vyvádíš v tuhle hodinu a s takovým levelem?", zeptal se Chamurappi Leodvikaye. "Já...hledám své budoucí já... no...prostě hledám svojí cestu... nechci být mágem, ani knězem, taky nejsem správná osoba pro umění lovu či krádeže a moje bojové schopnosti jsou mizerné.", odpověděl mu Leodvikay. Chamurappi se usmál, vyvolal obrovského mamuta, kterého obklopovala zář stejně jako jeho samotného a napřáhl svou ruku Leodvikayovi. "Nasedni, mám nápad.", odvětil mu a pomohl mu nahoru."Kam jdeme?", zeptal se Leodvikay Chamurappiho."Nech se překvapit.", odpověděl a mamut se svižně dal do pohybu....

_________________________________________________________________________________________________
V příběhu se objevují jména reálných hráčů, kteří mi se svým svolením půjčili své nicky na tento RP příběh.
Pokud mohu požádat. Zda se tu najdou tací, kteří své nadání též objevili v psaní, aby mohli když tak sepsat kritiku příběhu, abych se mohl zlepšovat. Díky Leo.
Pokračování příště
Last edited by Leodvikay on 23 Jan 2015, 11:39, edited 6 times in total.

AgresivniBabicka
Posts: 101
Joined: 28 Oct 2014, 19:53

Re: Leova cesta.

Postby AgresivniBabicka » 16 Jan 2015, 08:29

Pěkné, těším se na další.


Return to “RP příběhy / RP tales”

Who is online

Users browsing this forum: No registered users and 2 guests

cron