Kolegium

[TirilienCzD]

Sem budu psát povídky které vzniknou hraním RP na tomto serveru, první je jen takové lákadlo. Nebudu se zlobit když sem přispěje i někdo jiný ...


Byl hladový… Hrozně hladový… Už několik dní nemohl ulovit žádnou potravu. V poslední době se všechna menší zvěře z místních krajů vytratila… Celé hodiny jen stál na vysokém skalisku a sledoval dění pod sebou, nikde žádný pohyb, nikde nic živého. Půjde-li to takhle dál zcela jistě zahyne. Pomalu se stmívalo. V noci vidí stejně dobře jako ve dne možná i lépe, ale nedostatek potravy ho už znatelně oslabil, než aby si troufl lovit noční tvory. Znovu bedlivě prozkoumal okolní dění… bez výsledku. Roztáhl svá mohutná křídla, odrazil se od skály a vzlétl. Třeba jinde bude mít víc štěstí. Nebe bylo jeho království, rychlostí se nikdo tomuto ptačímů stvoření nevyrovnal. Jeho vzhled sám o sobě dával tušit, že není moudré si s ním něco začít. Byl pokrytý peřím, celý černý až na jeho hřbet, ten byl rudý jako krev, rozpětí křídel měl přes tři metry, oči měl celé bílé, bez zorniček a z obrovských spárů větších než u jiných dravců mu čněli černé smrtící drápy. Takto vybavený dokázal usmrtit i mnohem větší kořist než byl on sám… Ano, avšak teď by mu postačil jakýkoliv malý hlodavec. Nabral výšku, aby měl větší rozhled. Pod ním se rozléhali široké zelené pláně a hluboké lesy. Úžasný pohled. Odsud se zdálo vše tak maličké a dostupné. Stočil se doprava, několikrát prudce mávl křídly a nechal se dál unášet větrem. Každý zbytečný pohyb navíc znamenal ztrátu drahocenných sil, které by později mohl potřebovat. Vznášel se už několik desítek minut, využíval teplých stoupavých proudů aby si udržel výšku bez námahy. Potom konečně něco zahlédl. Pohyb, malou tečnu na pláni před nedalekým lesem hluboko pod sebou. Že by se to dlouhé čekání nakonec vyplatilo? Žádný jiný tvor by nebyl schopný na takovou vzdálenost zaznamenat pohyb avšak on si byl zcela jistý. Stáhl křídla podél těla a okamžitě přešel do střemhlavého pádu. Rychle se přibližoval a tvor běžící pod ním se zvětšoval. Už byl dost blízko, aby odhadl jeho velikost a v poslední chvíli si svůj úmysl okamžitě zaútočit rozmyslel. Vyrovnal let, prolétl kolem běžícího dvounohého tvora a usadil se na větvi dost široké na to, aby ho udržela hned z kraje lesa. Dvounohý teď směřoval přesně jeho směrem a on si ho mohl daleko lépe prohlédnout. S jeho druhem už se v minulosti několikrát setkal a věděl tak dobře, že není zrovna bezpečné na něj útočit, není-li v plné síle. Byl to člověk. Udýchaný černovlasý mladík v roztrhaných šatech. Na několika místech na nohou a na rukou měl krvavé škrábance. Běžel jako šílený sotva popadal dech, přesto ani na chvilku nezpomalil. Dravec vycítil příležitost, možná mu brzy dojde síla a on ho pak bude moct jednoduše dorazit. Takový úlovek by mu vystačil na několik dní. Rozhodl se ho sledovat dál, dokud nepadne vyčerpáním na zem nebo dokud se nesetmí úplně. Pak přijde jeho chvíle. Lidský mladík vběhl do lesa, narážel do větví a zakopával o pařezy a kořeny. Kdykoliv ale spadl, okamžitě se zvedl a běžel dál téměř s šíleným výrazem ve tváři. Měl strach, obrovský strach. Alespoň ten, kdo ho sledoval, to velice dobře cítil. Ale z koho nebo z čeho? Odrazil se a za krátkou chvíli byl opět před mladíkem. Ten poprvé za celou dobu na okamžik zastavil. Sebral ze země kámen, pevně ho sevřel a rozhlédl se ,,Nedostanete mě!“ zakřičel. Znělo to spíš jako zoufalý skřek. Znovu se dal do běhu, už sotva popadal dech. Nebude trvat dlouho a dravec bude mít konečně hostinu. Jeho klidné pronásledování kořisti ale něco vyrušilo. Něco s čím se za celý svůj život ještě nesetkal. Pocítil chlad, okolí jakoby potemnělo i pro jeho dokonalé oči. Vítr se zvedl a najednou měl co dělat aby se udržel na větvi, kterou si vybral. Vzduch navíc jakoby zřídnul a dýchalo se hůř. Nyní i on byl neklidný. Skrz koruny stromů nemůže rychle uniknout v případě nebezpečí. Mladík klopýtl. Spadl na zem s hlasitým zapraskáním větviček, na které dopadl. Tentokrát už se nezvedl. Zůstal ležet a zhluboka se snažil nadechnout. Nejspíš mu konečně došli síly. Ozval se zlověstný dusot. Dravec vycítil že je třeba se stáhnout, avšak se zděšením jaké nikdy nepocítil zjistil že se nemůže pohnout, jakoby ho drželi nějaké neviditelné spáry. ,,N… ne .. ne! Napravím to! Napravím to!“ Mladík vystrašeně vřeštěl, nejspíš i on nyní ztratil možnost pohnout se, protože se zdálo, že se vůbec nesnaží zvednout. Ze tmy se vynořily nejprve dva dlouhé rohy, potom hlava býka a nakonec celé tělo. Oči měl rudé, ve tmě zářily. Tělo měl jako vytesané z kamene, samý sval. Z širokých nozder se valila pára, jak těžce oddechoval. Znehybněný orel si všiml řetězu, který měl pevně uvázaný okolo širokého krku. Někdo ho na něm držel jako zuřivého psa, někdo, kdo se stále skrýval v temnotě. Ozval se zlověstný smích, napůl ženský napůl jakoby zvířecí. Smích, ze kterého běhal mráz po zádech a tuhla krev v žilách. ,, Jiiistěě, že to napravíííšš “ zasyčel zlověstný hlas. Ze tmy se vynořila bíla pohublá ruka natažená směrem k mladíkovi. ,,Tak žže posloužíííššš jako potrava“ Býk se po těchto slovech okamžitě vrhl na mladíka, který se snažil křičet, nebylo mu to však nic platné. Kosti hlasitě zapraskali. Křik utichl. Ptačí tvor zjistil, že se opět může hýbat, okamžitě se odrazil a prudkým máváním křídel odlétal pryč. Lesem se nesl zlověstný smích… Dnes se on sám málem stal potravou.

(povídka je napsaná narychlo " na koleni" přiznám se že sem to příliš nekontroloval tak omluvte pravopisné a gramatické chyby, které se jistě najdou)¨

[TirilienCzD]

SIntaria - Vznik Kolegia

.... Další kopanec jí poslal k zemi, nebýt lehkého koženého brnění byl by náraz mnohem tvrdší, tváře měla už celé sedřené od neustálých pádů a plné prachu. Byla to mladá dívka elfího původu, smaragdové zelené oči jak bylo u jejího lidu obvyklé, do obličeje jí spadaly dlouhé, černé vlasy, které teď měla zacuchané a plné špíny... Ve tváři měla několik čerstvých malých jizviček, ze kterých stékaly kapičky krve až na její tmavé plné rty. Byla velice drobná, rozhodně nevypadala na nějakou válečnici. V rukou stále pevně svírala dvě krátké dýky, bezpochyby schopné zabíjet.

,,Tak vstávej!"
Zařval ten, který jí dnes už snad desetkrát surově poslal k zemi. Měl taktéž černé vlasy, taktéž smaragdové oči. Byl o hodně víc zjizvený, žádná z ran však nebyla čerstvá, naopak již byly zahojené. Byl také znatelně větší, při bližším pohledu by si snad i troll všiml že to jsou nejspíš sourozenci. V rukou držel naprosto identické dýky, jako jeho sestra.
S vypětím všech sil se postavila na nohy, těžce oddechovala. Připadala si ponížená, v její rodině se postavení odvozovalo od zkušeností a zručnosti v boji. Její bratr jí rád každý den dokazoval, že je mnohem lepší než ona, navíc se svolením jejího vlastního otce, který rozhodl že jí musí trénovat, dokud nebude tak úžasná jako on.
Sevřela své dýky a zaujmula bojový postoj.
,,Připravena... bratříčku" Druhé ze slov vyslovila se zaťatými zuby. Muž se usmál a okamžitě vyrazil proti ní, pravou rukou naznačil útok na pravou nohu, sestra udělala krok zpět. S rychlostí pantera svůj útok změnil, přikrčil se a otočkou se pokusil podrazit jí nohy. Elfka však zkušeně nadskočila a rychlým kopnutím od sebe poslala bratra do bezpečné vzdálenosti, ten udělal kotoul vzad a opět stál na nohou. Ne jeho tváři byl vidět vztek z toho, že ho sestra vůbec dokázala trefit. Na její tváři se naopak objevil úsměv, který ho vytočil ještě víc. Znovu vyrazil a zasypal sestru sérii útoku ze všech stran, dělal při tom pozoruhodně rychlé otočky a nedovolil jí ani na moment vydechnout. Pohyboval se vskutku impozantně rychle, jeho sourozenec však jeho pohyby velice obstojně napodoboval a odrážel všecky jeho utoky stejně rychle jako on. Při dalším kotoulu nabral do hrsti trochu písku, a mrštil ho sestře do očí. Nešťastná elfka nestačila zareagovat, takový podlý útok nečekala a nyní oslepena dostala další surový kopanec do břicha neschopna reagovat. Znovu ležela na zemi, držíc se za břicho.
,, Ty.. po.. "
neschopna mluvit lapala po dechu.
,,Copak mi chceš říct Sintarie? Že podvádím? Ale no tak... víš že bys stejně nikdy nevyhrála"
Vysmíval se jí spokojen se svým dalším "vítězstvím"
Sintaria se snažila nahmatat rukou jednu z dýk které nyní pustila, ale bratr jí silou přišlápl ruku. Zaúpěla bolestí.
" No tak... předsi nechceš ublížit vlastnímu bratrovi.. Pro dnešek máš dost, budeme pokračovat zase zítra"
S těmito slovy se otočil a bez většího vzrušení odcházel pryč, nechajíc svou sestru ležet na zemi s očima plnýma písku.


****


Byla noc. Mladík Anatreus Lightsoul byl poprvé na stráži, konečně ho přijali. Byl hrdý že může chránit Silvermoon ve své nové honosné zlaté zbroji. Tito vojáci byli navíc velice uznávaní. Jak asi bude reagovat jeho milovaná, až ho uvidí pochodovat mezi ostatními vojáky, či stát na čestné stráži u bran města. S těmito myšlenkami plnými uspokojení dál procházel cestu, kterou dnes měl hlídat. Věděl že mu zde nehrozí žádné nebezpečí, ty zbytky nemrtvých co v Quel Thalasu stále byly, jsou daleko od místa kde se nachází. Většinou sem byli nasazování nováčci u stráže právě proto, že jim zde nic nehrozilo. Ušel pár desítek metrů, někde tady by měl potkávat druhého strážného, vždy se míjeli u velkého rozkvetlého dubu. Trochu ho to rozhodilo, brzy si však pomyslel že se jen nejspíš zdržel sledováním hvězd nad městem. Pokračoval dál, minul pár elfských obydlí a opět šel po osamocené cestě. Citil se skvěle. Na chvilku se zastavil a sám si prohlédl úžasnou oblohu nad sebou. Pak jeho klid přerušil tlumený výkřik někde před ním, nemohlo to být daleko. Znervozněl, ale pevně sevřel svůj meč, odhodlaný dostát své povinnosti. Vyrazil směrem odkud si myslel že to přišlo, při tom běhu jeho zbroj dělala poměrně hluk. Alespoň to případného nepřítele vyděsí! Pomyslel si a běžel dál. Už uviděl nějakou siluetu, pozvedl oboustranný meč a připravil štít dlouhý jako celé jeho tělo.
,,Hej! Ty! Co si zač?!" Nikdo však neodpovídal. Šel tedy pomalým opatrným krokem blíž.
,,Povídám co jsi.... " V tu chvíli zmkl a vyděšeně ucukl zpět. To co viděl ho vyděsilo tak že se celý rozklepal. Černovlasý zjizvený elf, stál jenom proto, že ho zezadu podpíralo kopí na které byl nabodnutý a z hrudi mu trčeli dva meče. Na jeho tváři byl ještě znatelný výraz zděšení a oči i ústa měl dokořán.


****
Druhý den ráno ( Odsud již dle hraných RP událostí )

Sintaria pobídla svého Hawkstridera, byla unavená, cestovala již mnoho hodin. Konečně ale stanula před svým cílem, rozvrácené brány Gilneasu - tolik o nich slyšela. K jejímu potěšení nikde žádné hlídky. Vjela dovnitř... Pokračovala pár desítek minut úzkým průsmykem podél hor. Stále nikde živá duše. Pak se jí naskytl úžasný pohled... Králoství Gilneas, téměr neporušené, jistě prázdné po nedávných událostech, věže se tyčili do pozoruhodných výšek a hradby se zdáli válkou téměř nepoškozené. Ve vzduchu však jistý závan smrti cítit byl. Uvázala svého nosiče k nejbližšímu stromu, bude lepší když se bude pohybovat tak potichu jak nejlépe to dovede. Brány města byli dokořán, bylo vidět že obyvatelé je opouštěli ve spěchu, čím procházela dál tím zřetelnější to bylo... mnohdy otevřené domy, jen některé byli zapečetěny několika narychlo přibitými prkny, které jistě nebude těžké odstranit. Všude po ulicích byli rozházené věci, převrácené vozy, na každém rohu se válel meč, mnohdy na něm byla stále zaschlá krev. Úžasné! Pomyslela si Sintaria prohlížejíc si scénu před ní. Tolik domů, tolik ochrany jen pro ní samotnou... Může si vybrat dům jaký chce, o nástrahy pro nezvané se později postará, perfektní úkryt.... až moc perfektní na to, aby ho nikdo nevyužil. Do oka jí padl jeden zvláště honosně vyhlížející dům, bez pochyb patřil nějaké šlechtické rodině. Ten je velice vhodný. Pomalu se vydala směrem k němu za účelem prozkoumat ho. Stále se nevěřícně rozhlížela po prázdných ulicích. Najednou se ozvala ohlušující rána. Tlaková vlna Sintarii odhodila o několik metrů zpět. Všude okolo ní z hlasitým řinčením dopadalo sklo z rozbitých oken a okolí bylo plné letících třísek a kamenů. Několik menších z nich jí zasáhlo do těla, způsobili jí však jen nepříjemnou bolest na několika místech, nikoliv zranění. Nevěřícně hleděla na to, co si před malou chvíli vyhlídla jako svůj nový domov. Budova zatím stála, nicméně uprostřed přední stěny byla obrovská díra. Z rozbitých oken se valil dým, po ohni však ani památky. Rozzuřeně se začala rozhlížet okolo sebe po původci té exploze. Brzy se prozradil sám...
,,Takhle to bejt nemělo! " Rozčiloval se malý zelený tvor který právě vyšel z jedné z mnoha uliček. Byl to goblin. Měl rudé vlasy svázané do culíku, obličej elfce nejvíc připomínající ropuší pokrytý lehkým strništěm. Tělo se zdálo poměrně svalnaté, na sobě jen pár kusů očouzených hadrů a v rukou držel krabičku s malým červeným čudlíkem, který se už už chystal zmáčknout znovu.
,,Ne!" Zavřeštěla Sintaria. Goblin si jí všiml a polekaně schoval krabičku za záda.
,,Dobrý den, slečíínko.." Uklonil se. ,, Myslel jsem že tu budu sám, nenapadlo mě že by..."
,,Málem si mě zabil, ty odpornej, malej, zelenej, zakrslej pitomče" Skočila mu do řeči.
,,No, no, no, no..." Zatvářil se neuvěřitelně dotčeně. ,, Jen tady něco...eh... testuju svý nový vynálezy, jak sem měl vědět že tady bude nějaká eflka .. ehm... vykrádat baráky?!"
V tu chvilku jí blesklo hlavou hned několik myšlenek, většina z nich o tom jak Goblina co nejrychleji rozpárat od hlavy až k patě a pověsit ho za nohy na nejbližší ceduli. Pak své emoce ale zkrotila a nahodila poněkud přátelštější výraz.
,,Nekradu, hledám si tu nový domov... Podívej se okolo, není škoda to nevyužit? Spíš by mě zajímalo proč to tu demoluješ ty?"
,,Noo..." Poškrábal se na bradě. ,, Původně sem hledal co tu ty psiska nechali, co by se mi mohlo hodit a taky že sem toho dost našel, jedna věcička přímo škemrala po otestování" Ukázal na zničený barák, z kterého stále kusy odpadávaly. ,, Je tady taky spousta blištivejch věciček " Ukázal na svou ruku doslova obalenou zlatými řetězy, řetízky a náramky všeho druhu a zazubil se, snad aby ukázal i jeden ze svých zlatých zubů.
,,Hmm, vlastně máme podobné cíle gobline, co kdyby si své vynálezy a testy nasměroval jinam?" Sintaria povytáhla tázavě obočí.
,,Co tím myslíš?"
,,Nezvané hosty" Usmála se... Goblin jí úsměv opětoval, zub se znovu zablištil.
,,Já jsem Zaxghizil" Natáhl ruku směrem k elfce
,,A já Sintaria" Přijala ruku s úsměvem stále na tváři. Tenhle goblin je možná přesně to, co teď potřebuje. Jistě dlouho nezůstanou samy... a musí se připravit...

*****







( Došel mi čas, EDITNU později :-) )

[TirilienCzD]

Některé události které se stali dál dodají ostatní hráči guildy z pohledů svých vlastních postav.

[TirilienCzD]

...........

[Kostka]

Když mi prozradíš co si šnupneš před psaním tak zkusím též něco vymyslet třeba pod vlivem toulenu nebo hub :roll:

[medivho]

ďalší zmysluplný post od Kostku. Čo iné sa od neho dá čakať? (pre tvoju informáciu - pozri si, čo je Role Playing)

[Kostka]

ďalší zmysluplný post od Kostku. Čo iné sa od neho dá čakať? (pre tvoju informáciu - pozri si, čo je Role Playing)

mě google našel ,že je to fetování za počítačem :/

[Mluvci]

S takovejma primitivama jako je kostka se asi zahazovat nemusíme ne? :mrgreen:

[TirilienCzD]

mě google našel ,že je to fetování za počítačem :/[/quote]

To jsou pro tebe tedy feťáci i spisovatele že? To se divím chlapče, že vůbec umíš číst...

( Prosím GM o promazání zbytečných komentářů, děkuji )

[winterseer]

план48.5BettBettSuprПадеDaviPatrразнДариIndeDrinOrieEverPlayWindFuncDekoКитаStanCarnPlayрука
FlooавтогражМедвMatiИльиDoctWillBreaLeonВыспфельоконUltrсертГайдПопоDepaЛаскOrieКосаместBadg
ReneэкраMoniMobiпазлHistMornCrimПрокLowledalarisРеймArthавтоГабоNikoRitcFredПетеMornОлеяRobe
WindGiocкатаMaciWindDisnИгнаSonyHumaWindМатвКокаWindJeweGerhExpeMirrостаStepPolaWindXboxmail
StanEAFEValiMiyoвыбеинстЯНЛюCeciMarkчитавелеVESAProdWillRobeIcewстихExtrкрасBioW`ЛенHolgАнто
LethсереклейPIONКитаEasyRiveAskoNeedStudMonkнитоTwin8958Худоцвет89264737ValgPionFeelThisVoca
10-1сборCreaспекязыкКитаReleIranPinnлистPhilDeLoуведChevPediЛеонЛитРWordЛукьЧадоStumпримГарм
клубАлек(190УляхСметИллюпрекПушкТаммCryiДелиШуриБасаHappBryaGermDaviFilmMarcJeanJaniCardГари
КороTaxaStepТютишколХаристудКоваКолеТретAnneWilhReneХудяЛихаHyunКириMicrПивоClevJeroPIONPION
PIONлекоАлекJoseOlivвоорЕВВеIndeКартзаниРокоЧестПушкtuchkasИллюРымч