Kocovina

[Fearlin]

„Tak už jenom jedno kolečko okolo trade district, pak se cournout po old town a mám konec šichty,“ tohle se honilo hlavou Thomasi Rendovi, Stormwindskému strážnému. Záměrně se pomalu loudal aby ztratil co nejvíc času a když zatroubilo k výměně stráží, byl akorát na mostě do old townu. S radostí se vydal do kasáren, aby ze sebe shodil zbroj a zase byl na chvíli normální člověk. Ještě v rychlosti podal hlášení svému veliteli a pak zamířil do šaten, kde už další vojáci ze sebe sundávali zbroje a převlékali se do civilu.

Jak neskutečné vysvobození pro něj bylo, když si mohl konečně sundat helmu a prohrábnout si tmavě hnědé, po vojensku nakrátko střižené vlasy. Promnul si unavené tmavě modré oči a rukou si utřel pot z obličeje. „Do prdele s těmi helmami,“ zamručel. „Proč je vlastně musíme nosit?“

„Lepší než nic,“ oponoval jiný voják, zuřivě leštící kyrys. „Jestli to jednou chytíš do palice budeš rád, že ji máš.“

Thomas se jenom zašklebil a sundal ze sebe zbytek zbroje, kterou pověsil na stojan. S čištěním se moc nezdržoval. Ve Stormwindu se nebylo jak zašpinit a déšť se postará o zbytek. Rychle zmizel v umývárně, aby se opláchnul u několika velikých lavorů s vodou a téměř v rekordním čase se vrátil zpátky do šatny, aby na sebe mohl nahodit civil, v podobě tmavě hnědých kalhot s opaskem, černých vysokých bot a bílé košile.

S rychlostí murloka který se nechce dostat do polévky vyrazil z kasáren a srazil se s jiným vojákem takovou silou, že oba spadli na zem.

„Debile,“ zavrčel voják a vstal. „Na co čumíš?“ Najednou se rozesmál. „Hej Thomasi. Taky už po službě?“

„Jo,“ přikývnul Thomas a cítil, jak mu vlhnou záda. Spadnul do veliké kaluže u špatně těsnícího sudu s vodou. „Vole. Podívej se na to. Jsem jak prase.“

„Na to kašli,“ mávnul voják rukou. „Víš co, zvu tě dneska na panáka jako omluvu. Co ty na to?“

Thomas zaváhal. „No nevím,“ zamručel. „Naposled co jsem s tebou šel chlastat tak jsem skončil mimo službu za nevhodné chování.“

Voják se zasmál. „Jo to si pamatuji,“ řekl. „Zlil ses jak hovado a pak jsi běhal po Stormwindu nahý. Řvals, že jsi zakletá elfka a hledáš prince co by polibkem zlomil kletbu. Kamaráde to bylo poprvé, co jsem viděl starého tak naštvaného.“

„No právě,“ přikývnul Thomas. „Chlastat s tebou je doopravdy nebezpečné.“

„Ale no ták,“ mávnul voják rukou. „Jenom si dáme pár piv a utneme to.“

Thomas se zamyslel. „Dobře,“ přikývnul. „Ale varuju tě, že jestli mě zase ožereš, převlečeš do ženských šatů a vysadíš v goldshire tak ti rozbiju hubu.“

Voják se opět zasmál. „Však to byla sranda,“ namítnul. „Ty si mi za to dal do pití sérum pravdy a já starému do očí řekl, že je kretén a o jeho manželce že má parádní zadek. Dostal jsem za to solidně přes držku.“

Thomas se zasmál a pak provedl rozhodnutí, kterého věděl, že bude litovat. „Tak jo,“ řekl nakonec. „Stavím se doma, hodím na sebe čisté hadry a sejdeme se v hospodě u trpaslíků. Ale fakt Damiene, jestli se to vymkne kontrole tak si mě nepřej.“

„Výborně,“ usmál se voják, jakoby poslední větu ani nezaregistroval. „Tak se sejdeme tam.“

Thomas se rychle zastavil ve svém malém domku v old townu aby se převléknul. Ze strachu že by se doopravdy mohlo něco pokazit si na sebe vzal obyčejnou černou košili s koženou vestou a pro jistotu ještě jednu z kroužkované oceli a lehkými nárameníky. Ke kalhotám raději přidal ještě suknici z kroužkové oceli a pevnější kožené boty. Dumal ještě nad tím, že by si vzal nějakou zbran, ale raději tohle zavrhnul. Kdo ví, jak se zase tohle posezení vyvrbí a ještě by se někomu mohlo něco stát. Do kapsy kalhot zastrčil měšec se zlatem a zapochyboval, že se s ním ráno setká.

Do hospody dorazil v rekordním čase a cestou si pořád připomínal, že nesmí moc pít. Že si doopravdy dá jenom pár kousků a pak půjde spát. Damian už na něj v hospodě čekal a zjevně počítal s problémy, protože i on na sobě měl vestu a suknici z kroužkové oceli, pevné vojenské boty, hrubé kalhoty černé barvy a tmavě modrou košili. Na stole před ním stály dva korbely s pivem.

„Ber místo,“ usmál se Damien a přistrčil jedno pivo k volnému místu.

Thomas si ještě pomyslel, že udělal chybu, ale přesto si sednul a kopnul do sebe první pivo. Bavili se o zbytečnostech, což jim vydrželo tak do třetího piva. Pak začali zpívat staré vojenské písně, což byla zábava po další čtyři půllitry. Jak hladina alkoholu stoupala, změnili repertoár na sprosté písně, ke kterým se přidali všichni trpaslíci v krčmě. Pivo teklo proudem a Damien i Thomas už ani nepočítali počet půllitrů. Poslední co si pamatovali bylo, jak jim jeden pod obraz zlitý gnom navrhnul, jestli by s ním nešli otestovat jeho poslední vynález a pak už byla jenom tma.

1

Damien se bál otevřít oči, protože mu bylo jasné, co logicky přijde, pokud to udělá. Snažil se znovu usnout a bylo mu jedno kde je, nebo co se stalo, hlavně věděl, že nesmí otevřít oči, protože by mu ta kocovina určitě utrhla hlavu. Spánek ale nepřicházel. Alespon bylo ticho.

Najednou ucítil závan vzduchu u ucha a s hrůzou tušil, co přijde. „VSTÁVÁÁÁÁÁÁÁT!“ zařval mu přímo do ucha Thomas a pak kocovina udeřila plnou silou, která Damienovi málem utrhla hlavu.

„Drž hubu debile,“ zavyl Damien a vší silou se držel za hlavu. Měl dojem, že kdyby ji pustil, rozletěla by se do všech stran. Pomalu otevřel oči a bolest hlavy se jenom zvětšila. „Spokojený ty kreténe?“

Thomas se jenom usmíval od ucha k uchu a opíral se o stěnu…cely. Nic jiného tohle místo nemohlo být. Stěny byly z šedého kovu a jedině dveře ven byly z nějakého kovu barvy slonoviny a fialovou magickou pečetí. Kromě dvou sklápěcích postelí a jednoho stolku, vše z onoho podivného šedého kovu zde byla jenom jedna malá místnůstka oddělená od zbytku tenkou plentou. Damien tam ihned zamířil a zpoza plenty se dlouho ozývaly táhlé dávivé zvuky. Když se vrátil, vypadal o něco lehčí a ve tváří bledý jako okolní stěny.

„Vypadáš, že by ses něčeho napil,“ usmál se Thomas. „Co takhle pivo nebo něco ostřejšího?“

„Ty jsi fakt debil,“ zamumlal Damien a vypadal, že se znovu vrátí za plentu. „Kde to do prdele jsme? A co jsme to vyváděly?“

„Nemám šajn,“ pokrčil Thomas rameny. „Jako poslední si pamatuji, že jsme šli někam s tím gnomem a potom tma. Probudil jsem se tu před pár hodinami s kocovinou jak kráva a čekal jsem na tebe. Doufal jsem, že mi povíš ty co se děje a kde jsme.“

„Takhle to dopadne, když to přepískneš s chlastem a stáhneš kamaráda sebou,“ zamumlal Damien.

„Co to meleš?“ zamrkal Thomas. „Ty si říkal, že dáme pár piv a konec. Nebyl jsem to já, kdo objednával pro celou hospodu a kdo říkal, že jít s tím gnomem může být fajn.“

Damien se posadil na postel a opřel o zed. „Nemáme tu něco na pití?“ zeptal se nakonec. „Mám žízeň, že bych vypil mrtvému oko.“

„Támhle,“ ukázal Thomas na stolek s miskou plnou vody. „Pořád se doplnuje, dej si kolik chceš.“

Damien vzal misku a zhluboka se napil. „Nevěřil bych, že voda může být tak fajn,“ řekl a pokračoval.

Magická pečet na dveřích zmizela a do cely vstoupil někdo, koho rozhodně nečekali. Byl to muž ve zbroji stormwindských strážců a velitelskými insigniemi na ramenou. Ze zbroje trčela hlava s šedými vlasy a rysy ostrými jako břitva. Upíral na oba muže ostrý pohled hnědých očí a oba tušili, co ted přijde. Damien se připravil na další bolest hlavy, ale na to co přišlo se připravit nedalo.

„Vy debilové!“ zařval velitel a oba jeho podřízení se prudce postavili do pozoru a zavřeli bolestí očí. Ani Thomas se zjevně s kocovinou plně nevyrovnal a to byl delší dobu vzhůru. „Co to mělo do prdele znamenat? Prostě si zmizíte, čtyři dny o vás nikdo neví, myslel jsem si, že jste mrtví…kruci ale budete si přát abyste byly až s vámi skončím.“

„Čtyři dny?“ opovážil se zeptat Damien a to neměl dělat. Velitel přešel přímo k němu a zplna hrdla řval, což jeho bolest hlavy posunulo na novou hranici.

„Čtyři zatracené, podělané dny,“ řval. „Copak jsem to neřekl dost nahlas? Řeknu ti to do ucha ty idiote. Čtyři dny.“ Poodstoupil od obou svých podřízených a jeho tvář najednou trochu změkla. „Máte štěstí vy blbouni, že vás nemůžu nechat popravit, protože jste zase tolik neudělali. Nebo alespoň nic o čem vím. To že jste se čtyři dny neukázali vám prominu, ale sakra ještě jednou tak vás přeložím z pohody a klidu Stormwindu do poslední pevnosti aliance.“ Podíval se každému do očí. „Kluci,“ oslovil je až překvapivě mile. „Proč mi tohle děláte? Vždycky když je nějaký průser tak u toho nachytám vás dva.“ Povzdechnul si. „Udílím vám tímto tři dny volna, abyste se vzpamatovali. A zamyslete se kruci nad sebou.“ Otočil se a vyšel dveřmi. Ještě se ale zastavil a zalovil v brašně u pasu pro dva měšce. „Málem bych zapomněl vám dát žold,“ řekl a hodil je přes celou místnost rovnou na stolek. „A neprochlastejte to.“

Thomas a Damien se na sebe podívali. „Vyšly jsme z toho docela dobře,“ řekl Thomas. „Dal bych si panáka.“

„Zavři hubu, blbče,“ zamručel Damien, jehož kocovina se trochu oslabila, ale pořád byla značná. „Radši zmizíme. Docela by mě zajímalo, kde jsme.“ Opustili celu, kde se jich ujali dva Draeneiové v mohutných brněních a odvedli je dlouhou uličkou lemovanou dalšími celami, až k východu, tvořenému magickým štítem. Draeneiové jej zrušili a s úklonou muže propustili.

„Kamaráde, mám dojem, že jsme v outlandu,“ řekl Thomas sotva ušli pár kroků na svobodě. Svá slova si potvrdil, když vyšli na denní světlo. „No ty vole. To je Shattrath.“ O městě Draeneiů už samozřejmě slyšeli, ale nikdy nečekali, že se do něj podívají. A už vůbec ne že začnou ve vězení.

„Tak mě napadá, že být v shattrath a neochutnat co nabízí by byl hřích,“ promluvil Damien. „Měním původní rozhodnutí. Jdeme najít nějakou hospodu.“ Nutno podotknout že snad ani není možné, aby se někdo dostal do stejné cely dvakrát v ten samý den, ale po několika korbelech silného outlandského alkoholu, rvačce s několika domorodci a pořváváním na stráže se oba stormwindští vojáci dostali zpět do té samé cely, v níž se probudili.

2

„Já si pořád myslím, že jsme z toho vyšli ještě docela dobře,“ řekl Thomas poté, co je ozbrojená eskorta draeneiů přivedla k portálu a vykázala ze Shattrath.

Damien jenom pokrčil rameny a oba sešli po rampě z věže ve čtvrti mágů a dumali co ted. Z volna jim pořád zbývaly dva dny a nějak nevěděli co s nimi. I s pokutou co v shattrath dostali jim pořád ze žoldu dost zbylo. Damien pohlédl na nejbližší krčmu, ale Thomas jej zastavil.

„Ani na to nemysli!“ řekl ostře. „Já doopravdy nechci dělat problémy, kor takhle veliteli pod nosem. A vem si, že by nás doopravdy přeložil až někam, kde lišky dávají dobrou noc. Jestli chceš dovnitř jít tak dohlédnu na to, že budeš cucat maximálně melounový džus nebo vodu.“

„Je nechtěl jít chlastat,“ zavrtěl Damien hlavou. „Mám hlad. To draeneiské jídlo stojí za prd. Dal bych si něco sytějšího. A tady mají vždycky něco dobrého. A přísahám, že si nedám nic s alkoholem. Ještě pořád mám v hubě jak v polepšovně.“

Thomas mu sice moc nevěřil, ale kručící břicho jej přinutilo vydat se do hospody. Hostinští po celém Stormwindu už je znali a točili jim pivo sotva se objevili ve dveřích. Zpráva o tom že tihle dva notorici si objednali mléko se ponese městem rychlostí blesku.

Thomas s Damienem si nakonec dali cestu až do trpasličí čtvrti, kde celé jejich dobrodružství začalo a to hned z několika důvodů. Jednak tam bylo místo kde skutečně dobře vařili a hlavně chtěli zjistit, co mohli vyvádět, že byly čtyři dny pryč. Sotva vstoupili do hospody, přivítalo je přátelské voláni trpaslíků, provolávající jim slávu. Strážní se raději protáhli zástupem trpaslíků ke stolu pod schody a v momentě u nich byla obsluhující trpaslice. „Copak si dáte pánové?“ zeptala se.

„Mléko,“ odpověděli oba najednou, což u trpaslice vyvolalo nevěřícné pozvednutí obočí. „A něco k jídlu,“ dodal Thomas. „Mám hlad, že bych sežral prase.“ Trpaslice se tajemně pousmála a odešla. Místo ní přišel mohutně stavěný trpaslík a praštil do stolu.

„Tak co?!“ zahřměl.

„Noo, ahoj,“ dostal se sebe Damien.

„To je všechno?“ vrčel trpaslík. „To je do prdele všechno ty utřinose?! Myslíš, že mi vezmeš titul a projde ti to? Tak to teda ne. Máš štěstí ty parchante, že patříš mezi strážné, jinak bych ti tu nakopnul prdel tak, že doletíš až do Ironforge.“ Ještě jednou bouchnul do stolu a odešel z hospody.

V momentě byla zpátky trpaslice se dvěma korbely s mlékem. „Teda pánové, takhle jsem Broga ještě neviděla. Máte štěstí, že se po vás nevrhnul.“

„A co je s ním?“ zeptal se Thomas. „Já ho vidím prvně v životě.“

„Vzali jste mu přece titul lihového barona,“ odpověděla Trpaslice. „Ani se nedivím, že si na to nepamatujete. Sulfuron Slammer je zabiják a občas to dokáže rozházet v hlavě.“

Oba strážní se na sebe podívali. „Ty vole,“ řekl Thomas. „O tomhle chlastu jsem toho hodně slyšel, ale v životě by mě nenapadlo, že se z něho ožeru tak moc, abych o sobě čtyři dny nevěděl.“

„Jenom z toho to nebylo pánové,“ usmála se trpaslice. „A navíc, my ho tu ani nemáme. Špatně se sem vozí z blackrock depts.“

„A jak teda víte, že jsme se tak zrychtovaly z něj?“ divil se Thomas.

„Brog to říkal,“ kývnula trpaslice ke dveřím, kudy odešel naštvaný trpaslík. „Potkal vás prý v blackrock depts.“

„Jak jsme se mohli dostat do Blackrock depts?“ nechápal Damien. „Já nikdy nebyl dál než v Lakeshire a to jenom proto, že tady ten blbec uplatil jednoho mága, aby mě tam teleportoval.“

„To nebylo tak zlé,“ bránil se Thomas.

„No jo, ale tys mě tam pitomče poslal jenom v trenkách,“ oponoval Damien. „Ale k věci. Nevíte náhodou, jak jsme se tam dostali?“

„Springi,“ odpověděla Trpaslice. „Takový střelený gnom. Šli jste s ním otestovat nějaký jeho vynález a tak jste tam skončili. Být vámi, tak zkusím najít jeho. Určitě bude v tinker townu.“ Trpaslice se ohlédla. „Pardon pánové, povinnosti volají.“

Thomas hvízdnul. „Kamaráde, to se nám to nějak zamotává,“ řekl. „Máš chut na výlet?“

„Odkdy jsi ty ten odvážný?“ divil se Damien. „Ale vlastně proč ne. Lepší než se flákat doma. A třeba to i bude legrace.“

Trpaslice se vynořila z kuchyně a na podnose nesla pečené sele, které položila na stůl před oba strážné. „Že já nedržel hubu,“ usmál se Thomas.

3

„Měl jsem tě poslat do prdele, už když jsi to navrhoval,“ řekl Damien a snažil se nejektat zuby.

„Co se ti zase nelíbí?“ pokrčil Thomas rameny. „Však ta cesta metrem nebyla zase tak špatná a v tinker townu to taky šlo. Nemůžu za to, že ten blbec šel někam do háje a naposled ho viděli tady. Však Kharanos je docela pěkné město.“

„Prdel v prdeli a ještě k tomu ve zmrzlé,“ zamručel Damien.

„Ale říkat to před trpaslíky si nemusel,“ připoměl Thomas. „Kdybys nedělal voloviny a hlavně držel hubu, tak jsme tam mohli počkat v krčmě.“

„Na to se vykašli,“ mávnul Thomas rukou a sebral ze země trochu sněhu. Měl žízeň a sníh je přece voda. Alkohol už nechtěl ani vidět, maximálně však do konce týdne. „Kamaráde, já mám pocit, že z tohohle bude ještě větší průser.“

Damien se podíval na sníh okolo. „Proč?“ zeptal se. „Nikde není žádný žlutý sníh.“

„Vole,“ zamručel Thomas a znovu zabouchal na dveře domu gnoma, kterého hledali. „Ten pitomec snad není doma nebo co.“ Švihnul nohou, aby dveře nakopnul, ale v tu chvíli se otevřely a zasáhnul špičkou boty gnoma rovnou do hlavy.

„A do prdele,“ zaúpěl Damien. „Ještě tohle chybělo.“ Rychle překontroloval Gnoma oddechl si. „Dobrý, žije. Odnesem ho dovnitř a drž hubu. Nějak z toho vybruslíme.“

Uvnitř domku to vypadalo, jako v nějakém šíleném stroji. Všude kolečka, písty a všechno v pohybu, krom malé postele, kam gnoma uložili. Netrvalo dlouho, než nabyl vědomí. „Co se to kruci stalo?!“ zaklel. „A kdo jste vy?“

„Přišli tě okrást,“ spustil ihned Damien. „Viděli jsme akorát, jak tě nakopli a hned jsme ti šli na pomoc.“

„Fakt?“ zamručel gnom a třel si hlavu. „Kruci ale to byla rána.“ Pořádně se na ně podíval. „Hej! Vás dva znám. Nazdar kluci. To je ale náhoda.“

„Dobrý,“ zašeptal Thomas. „Hlavu má v pohodě.“

„Ne tak úplně náhoda,“ snažil se ihned Damien změnit téma. „Potřebujeme vědět, co se to tehdy v krčmě stalo. Poslední co víme je, že jsme šli s vámi a dál už nevíme o ničem.“

Gnom se poškrábal na hlavě. „Tehdy se toho semlelo docela dost kluci,“ zamručel. „Pokud mě pamět neklame, tak jsme testovali moje teleportační zařízení a byla to docela jízda. Akorát už nevím, kde všude jsme to byli. Moment, podívám se na záznam.“ Odběhnul mezi změt strojů a vzal jeden, který vypadal jako štít s velikým krystalem uprostřed a madly po okrajích. Otevřel malou přihrádku z vnitřní strany a vypáčil dlouhý papír s čísly. „Takže jako první jsme se dostali do Darnassus. To bylo fajn. Pak tu máme Exodar. Gilneas…tady se to nějak pokazilo a skoky se zdá se stali pořádně nahodilé. Thunderbluff byl první.“

„No ty vole,“ hvízdnul Damien. „Rovnou mezi ty voly.“

„Pak ostrovy ozvěn,“ pokračoval Gnom.

„Mezi troly?“ vytřeštil Thomas oči. „To sme měli kliku, že nás nesežrali!“

„Silvermoon,“ pokračoval gnom. „Hmm, tady jsem se zdrželi nějak dlouho. Minimálně několik hodin.“

Damien a Thomas si vyměnili pohledy a Thomas z ničeho nic spadl smíchy na zem. „Ty vole,“ křičel smíchy na plné kolo. „Já si vzpomínám, co jsme tam dělali.“

„Co se tam stalo?“ ptal se Gnom. „Vím akorát, že jsme tam zašli do hostince a vy jste tam hučeli do nějakých elfek.“

Thomas křičel smíchy a utíral si slzy z očí. „Já tam hučel do elfky,“ snažil se ze sebe dostat. „Von ne!“

„Jak jsem měl do prdele poznat, že to byl chlap?“ zaúpěl Damien. „Vypadaj všichni skoro stejně a ty dlouhé vlasy mě zmátly.“

Ted už se válel po zemi smíchy i gnom a dlouho trvalo, než se znovu věnoval papíru. Utřel si oči od slz a pokračoval dál. „Pak jsme se přesunuli do Blackrock Depts.“

„Tolik k tomu, kde jsme se zmastili Slammerem,“ přikývnul Thomas.

Gnom pokrčil rameny a pokračoval. „Pak tu bylo víc skoků. Zase Darnassus, Stormwind…ale tohle je divné. Někde na moři.“ Zamnul si bradu. „To by vysvětlovalo, proč jsem měl mokré kalhoty. Dobrý. Už jsem si myslel, že to bylo něco jiného. Dál tu máme Northrend, někde v Icecrown, dalaran…a tady se všechno ztrácí. Skončili jsme neznámo kde. Ale mám tu alespon koordináty. Nedávají smysl, ale můžeme se tam podívat, pokud chcete.“

Damien a Thomas si vyměnili pohledy a všichni tři uchopili madla přístroje. „Tohle skončí špatně,“ neodpustil si Thomas poznámku.

Pokračování příště

[SWiTCH]

Pekne, hezke obraty, prosim pokracovani:)

[Kuraookami]

Začátek nic moc, ale potom už dobrý :D taky prosím pokračování ;)

[medivho]

Pekna praca, ako zvycajne :)

[Kubig]

Fajn, jen škoda té gramatiky a hrubek... ale při zdejší gramotnosti rozhodně jeden z lepších kousků :-)

[Fearlin]

Přiznám se, že u tohohle příběhu jsem nečekala vůbec pozitivní reakce. Byl to jenom projekt z nudy, aby se neřeklo, takové vybočení z vážných témat a ani mě nenapadlo, že někdo bude chtít pokračování. Upletla jsem si na sebe zase jednou pěkný bič :-)
PS : Medivho, jak se ti líbil poslední rytíř smrti?

[winterseer]

план48.5BettBettSuprПадеDaviPatrразнДариIndeDrinOrieEverPlayWindFuncDekoКитаStanCarnPlayрука
FlooавтогражМедвMatiИльиDoctWillBreaLeonВыспфельоконUltrсертГайдПопоDepaЛаскOrieКосаместBadg
ReneэкраMoniMobiпазлHistMornCrimПрокLowledalarisРеймArthавтоГабоNikoRitcFredПетеMornОлеяRobe
WindGiocкатаMaciWindDisnИгнаSonyHumaWindМатвКокаWindJeweGerhExpeMirrостаStepPolaWindXboxmail
StanEAFEValiMiyoвыбеинстЯНЛюCeciMarkчитавелеVESAProdWillRobeIcewстихExtrкрасBioW`ЛенHolgАнто
LethсереклейPIONКитаEasyRiveAskoNeedStudMonkнитоTwin8958Худоцвет89264737ValgPionFeelThisVoca
10-1сборCreaспекязыкКитаReleIranPinnлистPhilDeLoуведChevPediЛеонЛитРWordЛукьЧадоStumпримГарм
клубАлек(190УляхСметИллюпрекПушкТаммCryiДелиШуриБасаHappBryaGermDaviFilmMarcJeanJaniCardГари
КороTaxaStepТютишколХаристудКоваКолеТретAnneWilhReneХудяЛихаHyunКириMicrПивоClevJeroPIONPION
PIONлекоАлекJoseOlivвоорЕВВеIndeКартзаниРокоЧестПушкtuchkasИллюРымч

[winterseer]

сайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайт
сайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайт
сайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайт
сайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайт
сайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайт
сайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайт
сайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайт
сайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайт
сайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайт
сайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтсайтtuchkasсайтсайт

[winterseer]

XVII

[winterseer]

48.8