“Ekilae doer at ilumin etum vét sabikum!”
“Ne vét, ale vet. Nezapomeň, tři rohy trojúhelníku - gestikulace, artikulace, intonace - stačí drobná změna v kterémkoliv z nich, magické siločáry se neprotnou přesně ve středu což může vést k destabilizaci magenergie a naprosto fatálním následkům. Cožpak si nevzpomínáš, co jsem ti vyprávěl o pradědečkovi mého spolužáka?”
“Jo, vzpomínám. Chtěl si pomocí magie uvařit čaj, ale v závěru kouzla kýchl a proměnil se v hromádku rosolu.”
“Jsem rád, že si to pamatuješ. Takže pravá ruka spojit palec a prostředníček, loket povolený, levá dlaní vzhůru, prsty mírně pokrčené, nádech a znova.”
Lawren se do studia magie naprosto ponořila. Již čtvrtý rok pod Nirranovým vedením pilně získávala vědomosti o tajemném umění, přečetla nespočet tlustých knih obsahujících teoretické i praktické poznatky, učila se nazpaměť magické formule, detailně je s Nirranem rozebírala a snažila se nacházet v nich společné i rozdílné stavební prvky. Čím více toho věděla, tím více se toužila dozvědět. To byl teď celý její svět - vyšplhat si s nějakou neznámou knihou na vršek skály, vyhřívat se na sluníčku a za štěbetání poštolek listovat zažloutlými stránkami a luštit vybledlé prastaré písmo.
“Zlatko, nešla bys mi pomoct nabrat trochu vody?” zavolala směrem k vysokému skalnímu výběžku Laurea. Siaronovi kněží a kněžky, kterých zde byla většina, si na Lawren velice rychle zvykli a měli ji rádi. S Laureou si padly do oka hned od počátku a brzy se z nich staly nejlepší přítelkyně. Stará kněžka se starala o bohatě vybavenou klášterní knihovnu, kam se za ní dívka stavovala i několikrát denně. Občas si vydržely povídat celé hodiny - o bozích, kněžích, nebo třeba o světě a jeho přirozeném řádu.
“Už běžím,” ozval se odkudsi shora dívčin hlásek a pár okamžiku na to již slézala ostrou skálu. Málokdy ji kdokoliv z kláštera řekl jinak než ‘Zlatko’ a ona na toto oslovení slyšela jako na své druhé jméno.
“Ty, Laureo, proč vlastně čarodějové nevládnou celému světu?” ptala se kněžky, když stály pod obří plachtou nataženou mezi dvěma vysokými sloupy a hleděly jak droboučký pramínek vysrážené vodní vlhkosti stéká do velké kovové cisterny. “Vždyť magii se nic nevyrovná, můžou s pomoci ní dělat, co se jim zlíbí.”
“Víš, není to tak jednoduché,” odpověděla stará žena plníce vědro z vodního rezervoáru, “lidé mají strach z toho, co neznají, co nedokážou pochopit, nebo chytnout za límec a vyhodit to ven z domu. A přesně taková je pro ně magie. Bojí se ji, nebo z ní mají přinejmenším respekt, ale tolerují ji, protože buď s ní nepřichází do styku, nebo je pro ně alespoň nějakým způsobem užitečná. Avšak vždy, když se objevil někdo, kdo chtěl s pomocí magie lidem ubližovat, otevřeně s nimi manipulovat, či je snad utiskovat, rychle se proti němu semkli a dříve či později jej magie nemagie porazili. A tak to funguje již dlouhá staletí. Běžní kouzelníci nemají na to, aby ve svém okolí provedli výraznou změnu a ti opravdu mocní na sebe raději neupoutávají zbytečnou pozornost - uvědomují si, že zatímco jejich síla může být velká, jejich počet je nepatrný.”
“Já budu jednou největší čardějnicí na světě! A vyčaruju lidem...třeba vodu, aby se nemuseli tahat s těžkými vědry.”
“Ahááá,” protáhla Laurea významně a rukou si otřela krůpěje potu, které se ji vyrazily na čele, “tak největší čarodějnice na světě, no to jsem zvědavá. Ono je občas lepší se s tím vědrem raději projít. Magie vždy zasahuje více či méně do přirozeného řádu, obzvláště pokud má na svět negativní dopad. A jelikož má řád světa tendenci udržovat věci v rovnováze, kdo ví, jak by se rozhodl tvojí pomoc vybalancovat....”
Lawren pozorně poslouchala a pomalu se ji v hlavě dělalo jasno...největší čarodějnice na světě - no jasně!
Lawrenyien di Daffodil
Moderator: Forum moderator
Re: Lawrenyien di Daffodil
Kapitola 3. - Před dveřmi života
Hřejivé sluneční paprsky lechtaly dívčinu jemnou pleť, která pomalinku získávala bronzový nádech. Ležela na velkém plochém kameni u břehu modře se lesknoucího horského jezera a sledovala, jak bělostně nadýchané ovečky lenivě spásají nebeskou louku. Letošní léto zde často trávila své volné chvíle, ať už zabraná do četby nějaké moudré knihy, koupáním v ledové a průzračně čisté vodě, nebo opalováním a přemýšlením nad svým budoucím posláním.
Jedna zatoulaná ovečka zrovna zakryla zářivý kotouč, zavanul studený vítr a jejím tělem proletěl nepříjemný pocit chladu, jakési znamení, že je nejvyšší čas se vrátit domů. Rukou si jemně zmáčkla vlasy - byly už téměř suché, a tak z vyhřátého kamene posbírala všechny knížky, které si sem dnes přinesla, opatrně je uložila do kožené torny a pomalu se vydala vstříc strmé skalní stezce vedoucí z horského údolí zpět na vrcholek Ben’Gharu.
Za necelých dvacet minut již radostně poskakovala po kamenité cestě, kterou sem před osmi lety přijížděla schoulená na hřbetě Theodora Druhého. Na odpolední lekci praktické magie se hrozně těšila, protože měla od Nirrana slíbený další nácvik energetické magie a to byla vždy hrozná zábava - Nirran vyvolával velké průzračné bubliny, levitující po celé knihovně a ona po nich metala jeden blesk za druhým ve snaze roztříštit je na miliardy padajících opalyzujících hvězdiček. Ale dnes se zařekla, že se bude obzvláště soustředit, aby se ji to nevymklo z rukou. Ono hasit knížky vznícené magickým ohněm není žádná legrace.
Obzvláště, pokud je to již po čtvrté.
Za poslední měsíc.
Chtěla si v hlavě ještě několikrát zopakovat jednotlivé sekvence kouzla, když v tom najednou na celé kouzlení úplně zapomněla. Došla totiž k místu, pro jehož překonání bylo zapotřebí vyšplhat po úzkém provazovém žebříku. Jaké bylo její překvapení, když pod žebříkem spatřila uvázaných několik mul a oslíků. Vesničané sice občas přicházeli až na vrchol a přinášeli ovoce, zeleninu, obilí, maso, látku a jiné dary, aby si vyprosili Siaronovo požehnání, ale nikdy s sebou nebrali takováto zvířata. Což mohlo znamenat jen jediné - přijela nějaká vzácná návštěva, nějaká...šlechtická návštěva.
*****
Hřejivé sluneční paprsky lechtaly dívčinu jemnou pleť, která pomalinku získávala bronzový nádech. Ležela na velkém plochém kameni u břehu modře se lesknoucího horského jezera a sledovala, jak bělostně nadýchané ovečky lenivě spásají nebeskou louku. Letošní léto zde často trávila své volné chvíle, ať už zabraná do četby nějaké moudré knihy, koupáním v ledové a průzračně čisté vodě, nebo opalováním a přemýšlením nad svým budoucím posláním.
Jedna zatoulaná ovečka zrovna zakryla zářivý kotouč, zavanul studený vítr a jejím tělem proletěl nepříjemný pocit chladu, jakési znamení, že je nejvyšší čas se vrátit domů. Rukou si jemně zmáčkla vlasy - byly už téměř suché, a tak z vyhřátého kamene posbírala všechny knížky, které si sem dnes přinesla, opatrně je uložila do kožené torny a pomalu se vydala vstříc strmé skalní stezce vedoucí z horského údolí zpět na vrcholek Ben’Gharu.
Za necelých dvacet minut již radostně poskakovala po kamenité cestě, kterou sem před osmi lety přijížděla schoulená na hřbetě Theodora Druhého. Na odpolední lekci praktické magie se hrozně těšila, protože měla od Nirrana slíbený další nácvik energetické magie a to byla vždy hrozná zábava - Nirran vyvolával velké průzračné bubliny, levitující po celé knihovně a ona po nich metala jeden blesk za druhým ve snaze roztříštit je na miliardy padajících opalyzujících hvězdiček. Ale dnes se zařekla, že se bude obzvláště soustředit, aby se ji to nevymklo z rukou. Ono hasit knížky vznícené magickým ohněm není žádná legrace.
Obzvláště, pokud je to již po čtvrté.
Za poslední měsíc.
Chtěla si v hlavě ještě několikrát zopakovat jednotlivé sekvence kouzla, když v tom najednou na celé kouzlení úplně zapomněla. Došla totiž k místu, pro jehož překonání bylo zapotřebí vyšplhat po úzkém provazovém žebříku. Jaké bylo její překvapení, když pod žebříkem spatřila uvázaných několik mul a oslíků. Vesničané sice občas přicházeli až na vrchol a přinášeli ovoce, zeleninu, obilí, maso, látku a jiné dary, aby si vyprosili Siaronovo požehnání, ale nikdy s sebou nebrali takováto zvířata. Což mohlo znamenat jen jediné - přijela nějaká vzácná návštěva, nějaká...šlechtická návštěva.
*****
Re: Lawrenyien di Daffodil
“Mami! Tati!” Lawren vběhla celá uřícená do velké jeskyně. Kníže s kněžnou se na ni usmívali a když doběhla až k nim a skočila svému otci kolem krku, radostně ji přivítali.
“Teda, ty si nám ale vyrostla, málem bych tě nepoznal. Už je z tebe opravdu velká slečna, přesně jak jsi psala,” pokyvoval Thadius uznale hlavou.
“Lawrenzien, konečně tě zase vidíme,” smála se kněžna, “ale už otce pusť, ještě ho umačkáš. A navíc se to vůbec nehodí. Jednou si komtesa, tak nezapomínej na zásady slušného chování. Dokonce ani v takovémto bohem zapomenutém koutě světa.”
“To je v pořádku,” vmísil se do rozhovoru Nirran stojící opodál a nad ironií kněžniny poslední věty se v duchu pousmál. ”Seslal jsem před chvíli na jeskyni kouzlo, které zde etický kodex dočasně ruší,” mrkl spiklenecky na Lawren.
“Jistě, mamá,” pustila dívka konečně svého otce, okázale vysekla pukrle a pak pokračovala, “proč jste mi nenapsali, že přijedete? Byla bych se více nastrojila a upravila.”
“Rozhodli jsme se s tatínkem víceméně ze dne na den. A navíc nebylo to ani zapotřebí, teď si nás užiješ dosytosti.”
“Vážně? Vy tady zůstanete? No to je skvělé!” Lawren začala samou radostí poskakovat na místě.
“Ne, ne. Tak to maminka nemyslela. Přijeli jsme, abychom si tě odvezli domu...k nám domů,” dodal, když Lawren zjevně nechápala, které ‘domů’ má na mysli.
“Přesně tak, takže si honem utíkej sbalit věci, rádi bychom ještě dnes vyrazili. Zbytek si můžeme povědět v kočáře při zpáteční cestě,” potvrdila jeho slova Elestiel.
“Ale...ale to ne, to já ještě nemůžu. Ještě neumím pořádně transponovat siločáry a mám od Nirrana slíbeno, že mě zítra začne učit trpasličtinu,” bouřila se Lawren.
“Trpasličtinu?” oba dva se udiveně podívali na maguse.
“No, Lawren, ty siločáry chtějí už jen trochu dopilovat a trpasličtinu...možná, že to necháme na někdy jindy, ano?” snažil se zlehčit situaci Nirran.
“A možná na někdy nikdy,” odmítavě spražila šedého kouzelníka pohledem kněžna.
“Jenže já ještě nejsem vůbec připravená. Tolik si toho ještě musím přečíst, naučit se, vyzkoušet. Já teď nemůžu odjet!”
“Podívej, Lawren,” promluvil k ní otec, ”to, proč jsme tě sem poslali, a to aby ses naučila ovládat a kontrolovat tu neznámou sílu, kterou disponuješ, to už svůj účel splnilo. Podle Nirrana jsi schopná magenergii stabilně ovládat a tak by k nějakému nechtěnému neštěstí nemělo dojít. A o nějakém pilování tady vůbec nemůže být řeč. Vždyť ty se chováš a mluvíš, jako by si se magii chtěla normálně dále věnovat!”
“A vůbec,“ skočila mu do řeči kněžna, “jednou jsme rozhodli a tak to i bude. Takže dost bylo odmlouvání!” rozhodla rezolutně.
Lawren na své rodiče jen nevěřícně zírala. Co to má všechno znamenat? Konec magie? Jako úplný konec?!
“Rozhodli...a nechtěli jste se třeba nejdříve zeptat na můj názor?” cítila se strašně, ale strašně ukřivděná. Konec věty ji málem uvízl v krku, který se ji čím dál více svíral a do oči se ji začaly tlačit slzy zoufalství.
“Na jaký názor, prosím tě, “ tón matčina hlasu zněl mírně podrážděně, “vždyť je ti teprve třináct let! Ty ještě nemůžeš vědět, co je pro tebe dobré a co ne.”
“Lawren, musíš si uvědomit, že jako prvorozený dědic máš vůči svému lidu jisté povinnosti,” argumentoval také otec.
To už nevydržela a po tvářích se ji začaly kutálet velké slané perličky. Stála tam mezi třemi dospělými a přišla si naprosto bezmocná.
“Lawrenko, buď hodná holčička, já i tatínek to s tebou myslíme dobře, “zkoušela to Elestiel po dobrém, “stává se z tebe mladá a pohledná dívka, je potřeba myslet na budoucnost a pomalu se ti poohlížet po vhodném ženichovi.”
“Ženichovi? Matko, je mi teprve třináct.” Už neměla sílu něco skrývat. Sesunula se na zem a hlasitě se rozvzlykala. Jak je ten svět nespravedlivý. Vždyť ona má být největší čarodějnice na světě!
“Ale proč ty slzy? V tvém věku jsem byla již půl roku zasnoubena a vidíš jak nám to s tatínkem hezky klape.”
“Jenže...jenže když ty ses zasnoubila s tátou,” fňukala Lawren, “a ne s nějakým...cizím chlapem.”
“Tady nejde jen o ženicha, “ promluvil opět kníže, “vždyť tobě naprosto chybí základní vzdělání - neumíš pořádně tancovat, nevíš, jak se chovat u dvora, jak se bavit s nápadníky...bez těchto věcí v běžném životě nemůžeš společensky přežít.”
“Já vám kašlu na život u dvora!” téměř vykřikla, ”copak pro vás jsou přednější nějaké hloupé šaškárny před tím, po čem touží vaše dítě a čím chce být?” Po těch slovech vstala a celá ubrečená vyběhla z jeskyně do prosluněného dne.
“Jak může vůbec něco takového říct? Vy tomu rozumíte, Nirrane?” divila se kněžna.
“Vezmeme-li v potaz mé potenciální ovlivnění pravidelným setrváváním ve společnosti mladé slečny a přihlédneme-li k vašemu vzájemnému rodinnému a společenskému vztahu, za okolností daných současnou situací se nepovažuji být kompetentní na tuto otázku relevantně odpovědět,” vybruslil z otázky magus diplomaticky.
“Aha. Teda s vámi je taky řeč, to vám povím!”
*****
“Teda, ty si nám ale vyrostla, málem bych tě nepoznal. Už je z tebe opravdu velká slečna, přesně jak jsi psala,” pokyvoval Thadius uznale hlavou.
“Lawrenzien, konečně tě zase vidíme,” smála se kněžna, “ale už otce pusť, ještě ho umačkáš. A navíc se to vůbec nehodí. Jednou si komtesa, tak nezapomínej na zásady slušného chování. Dokonce ani v takovémto bohem zapomenutém koutě světa.”
“To je v pořádku,” vmísil se do rozhovoru Nirran stojící opodál a nad ironií kněžniny poslední věty se v duchu pousmál. ”Seslal jsem před chvíli na jeskyni kouzlo, které zde etický kodex dočasně ruší,” mrkl spiklenecky na Lawren.
“Jistě, mamá,” pustila dívka konečně svého otce, okázale vysekla pukrle a pak pokračovala, “proč jste mi nenapsali, že přijedete? Byla bych se více nastrojila a upravila.”
“Rozhodli jsme se s tatínkem víceméně ze dne na den. A navíc nebylo to ani zapotřebí, teď si nás užiješ dosytosti.”
“Vážně? Vy tady zůstanete? No to je skvělé!” Lawren začala samou radostí poskakovat na místě.
“Ne, ne. Tak to maminka nemyslela. Přijeli jsme, abychom si tě odvezli domu...k nám domů,” dodal, když Lawren zjevně nechápala, které ‘domů’ má na mysli.
“Přesně tak, takže si honem utíkej sbalit věci, rádi bychom ještě dnes vyrazili. Zbytek si můžeme povědět v kočáře při zpáteční cestě,” potvrdila jeho slova Elestiel.
“Ale...ale to ne, to já ještě nemůžu. Ještě neumím pořádně transponovat siločáry a mám od Nirrana slíbeno, že mě zítra začne učit trpasličtinu,” bouřila se Lawren.
“Trpasličtinu?” oba dva se udiveně podívali na maguse.
“No, Lawren, ty siločáry chtějí už jen trochu dopilovat a trpasličtinu...možná, že to necháme na někdy jindy, ano?” snažil se zlehčit situaci Nirran.
“A možná na někdy nikdy,” odmítavě spražila šedého kouzelníka pohledem kněžna.
“Jenže já ještě nejsem vůbec připravená. Tolik si toho ještě musím přečíst, naučit se, vyzkoušet. Já teď nemůžu odjet!”
“Podívej, Lawren,” promluvil k ní otec, ”to, proč jsme tě sem poslali, a to aby ses naučila ovládat a kontrolovat tu neznámou sílu, kterou disponuješ, to už svůj účel splnilo. Podle Nirrana jsi schopná magenergii stabilně ovládat a tak by k nějakému nechtěnému neštěstí nemělo dojít. A o nějakém pilování tady vůbec nemůže být řeč. Vždyť ty se chováš a mluvíš, jako by si se magii chtěla normálně dále věnovat!”
“A vůbec,“ skočila mu do řeči kněžna, “jednou jsme rozhodli a tak to i bude. Takže dost bylo odmlouvání!” rozhodla rezolutně.
Lawren na své rodiče jen nevěřícně zírala. Co to má všechno znamenat? Konec magie? Jako úplný konec?!
“Rozhodli...a nechtěli jste se třeba nejdříve zeptat na můj názor?” cítila se strašně, ale strašně ukřivděná. Konec věty ji málem uvízl v krku, který se ji čím dál více svíral a do oči se ji začaly tlačit slzy zoufalství.
“Na jaký názor, prosím tě, “ tón matčina hlasu zněl mírně podrážděně, “vždyť je ti teprve třináct let! Ty ještě nemůžeš vědět, co je pro tebe dobré a co ne.”
“Lawren, musíš si uvědomit, že jako prvorozený dědic máš vůči svému lidu jisté povinnosti,” argumentoval také otec.
To už nevydržela a po tvářích se ji začaly kutálet velké slané perličky. Stála tam mezi třemi dospělými a přišla si naprosto bezmocná.
“Lawrenko, buď hodná holčička, já i tatínek to s tebou myslíme dobře, “zkoušela to Elestiel po dobrém, “stává se z tebe mladá a pohledná dívka, je potřeba myslet na budoucnost a pomalu se ti poohlížet po vhodném ženichovi.”
“Ženichovi? Matko, je mi teprve třináct.” Už neměla sílu něco skrývat. Sesunula se na zem a hlasitě se rozvzlykala. Jak je ten svět nespravedlivý. Vždyť ona má být největší čarodějnice na světě!
“Ale proč ty slzy? V tvém věku jsem byla již půl roku zasnoubena a vidíš jak nám to s tatínkem hezky klape.”
“Jenže...jenže když ty ses zasnoubila s tátou,” fňukala Lawren, “a ne s nějakým...cizím chlapem.”
“Tady nejde jen o ženicha, “ promluvil opět kníže, “vždyť tobě naprosto chybí základní vzdělání - neumíš pořádně tancovat, nevíš, jak se chovat u dvora, jak se bavit s nápadníky...bez těchto věcí v běžném životě nemůžeš společensky přežít.”
“Já vám kašlu na život u dvora!” téměř vykřikla, ”copak pro vás jsou přednější nějaké hloupé šaškárny před tím, po čem touží vaše dítě a čím chce být?” Po těch slovech vstala a celá ubrečená vyběhla z jeskyně do prosluněného dne.
“Jak může vůbec něco takového říct? Vy tomu rozumíte, Nirrane?” divila se kněžna.
“Vezmeme-li v potaz mé potenciální ovlivnění pravidelným setrváváním ve společnosti mladé slečny a přihlédneme-li k vašemu vzájemnému rodinnému a společenskému vztahu, za okolností daných současnou situací se nepovažuji být kompetentní na tuto otázku relevantně odpovědět,” vybruslil z otázky magus diplomaticky.
“Aha. Teda s vámi je taky řeč, to vám povím!”
*****
Re: Lawrenyien di Daffodil
Ze siaronovy knihovny se ozývalo plačtivé vzdychání. Lawren seděla na kamenné lavičce, halvu položenou na klíně staré kněžky a proud slz smáčel jemnou látku šedivého hábitu.
“Myslel jsem si, že tě tady najdu,” řekl temný elf, když vstoupil do místnosti, “Laureo, mohla bys nás, prosím, nechat na chvíli o samotě?”
Kněžka přikývla, pak naposledy pohladila dívku po rozcuchaných vlasech, vstala a pomalou chůzí se odšourala pryč.
V nastalém tichu, rušeném jen občasným fňuknutím či vzlyknutím, si Nirran přisedl k popotahující dívce.
“Taky jsem měl jednou pocit, že mi život uzavřel cestu k tomu, po čem, nebo spíš po kom moje srdce toužilo. Víš, někdy nechápeme věci, které se kolem nás dějí a ptáme se proč? Jak? Za co? Jaký to má smysl? Ale vždy záleží jen a jen na nás, jestli v sobě najdeme potřebnou sílu a pevnou vůli k tomu, abychom přes všechny nepřízně života šli kupředu ke svému cíli. Ano, někdy narazíme na zavřené dveře, od kterých nemáme klíč, pak nezbývá nic jiného, než trpělivě čekat, až nám z druhé strany někdo otevře. Avšak často se stává, že když se dveře nakonec otevřou a někdo nás pozve dál, my už před nimi nestojíme. Jaká škoda...”
Lawren si hřbetem ruky otřela uslzené oči a roztřeseným hlasem promluvila:
“Já je tak nenávidím!”
“Lawren! Nezapomeň, co jsem tě učil. Slabá vůle a spontánní emoce jsou vstupenkou pro myšlenkové bytosti. Obzvláště silné negativní pocity k nám ze stínového světa lákají mocné temné stvoření a pokud je emoce dostatečně silná, nebo ji pociťuje velké množství lidí najednou, může taková myšlenková bytost proniknout do přírodní úrovně. Musíš se naučit ovládat své city i pocity! Buď silná, všechno má svůj čas. Stejně, jako je v životě čas na radost, na mír, na lásku, přichází někdy i čas na samotu, boj či trpělivost. Stejně tak jednou přijde i den, kdy svůj život pevně uchopíš do svých rukou...ale ten den není dnes.”
“Nirrane, co mám tedy dělat?” zeptala se dívka, jeho slova ji přece jen trochu uklidnila.
“Jeď s rodiči domů, chovej se tak, jak si přejí, ale nikdy nezapomeň na to, čím chceš být a po čem toužíš aby si jednou, až přijde vhodný čas, byla připravena. Vím, že to zvládneš...ty ano,” dodal a Lawren si nemohla nevšimnout náznaku smutku či snad zklamání v jeho hlase.
“Máš pravdu,” řekla, když se postavila, urovnala si šaty i účes a otřela si slzami rozmočené tváře, “já to zvládnu.”
“Myslel jsem si, že tě tady najdu,” řekl temný elf, když vstoupil do místnosti, “Laureo, mohla bys nás, prosím, nechat na chvíli o samotě?”
Kněžka přikývla, pak naposledy pohladila dívku po rozcuchaných vlasech, vstala a pomalou chůzí se odšourala pryč.
V nastalém tichu, rušeném jen občasným fňuknutím či vzlyknutím, si Nirran přisedl k popotahující dívce.
“Taky jsem měl jednou pocit, že mi život uzavřel cestu k tomu, po čem, nebo spíš po kom moje srdce toužilo. Víš, někdy nechápeme věci, které se kolem nás dějí a ptáme se proč? Jak? Za co? Jaký to má smysl? Ale vždy záleží jen a jen na nás, jestli v sobě najdeme potřebnou sílu a pevnou vůli k tomu, abychom přes všechny nepřízně života šli kupředu ke svému cíli. Ano, někdy narazíme na zavřené dveře, od kterých nemáme klíč, pak nezbývá nic jiného, než trpělivě čekat, až nám z druhé strany někdo otevře. Avšak často se stává, že když se dveře nakonec otevřou a někdo nás pozve dál, my už před nimi nestojíme. Jaká škoda...”
Lawren si hřbetem ruky otřela uslzené oči a roztřeseným hlasem promluvila:
“Já je tak nenávidím!”
“Lawren! Nezapomeň, co jsem tě učil. Slabá vůle a spontánní emoce jsou vstupenkou pro myšlenkové bytosti. Obzvláště silné negativní pocity k nám ze stínového světa lákají mocné temné stvoření a pokud je emoce dostatečně silná, nebo ji pociťuje velké množství lidí najednou, může taková myšlenková bytost proniknout do přírodní úrovně. Musíš se naučit ovládat své city i pocity! Buď silná, všechno má svůj čas. Stejně, jako je v životě čas na radost, na mír, na lásku, přichází někdy i čas na samotu, boj či trpělivost. Stejně tak jednou přijde i den, kdy svůj život pevně uchopíš do svých rukou...ale ten den není dnes.”
“Nirrane, co mám tedy dělat?” zeptala se dívka, jeho slova ji přece jen trochu uklidnila.
“Jeď s rodiči domů, chovej se tak, jak si přejí, ale nikdy nezapomeň na to, čím chceš být a po čem toužíš aby si jednou, až přijde vhodný čas, byla připravena. Vím, že to zvládneš...ty ano,” dodal a Lawren si nemohla nevšimnout náznaku smutku či snad zklamání v jeho hlase.
“Máš pravdu,” řekla, když se postavila, urovnala si šaty i účes a otřela si slzami rozmočené tváře, “já to zvládnu.”
Re: Lawrenyien di Daffodil
Kapitola 4. - COMMING SOON
-
winterseer
- Master Spammer
- Posts: 25934
- Joined: 08 Aug 2022, 07:22
Re: Lawrenyien di Daffodil
личн23.8BettBettВальСоделяссXVIIWillsecoSympSoehкрасHEARJeweИллюОсипМеже10-3ГалеNighразнOpti
XboxLouiдизаЗокорождоборGezaСодерезиХундискуМалыStanSmarCarrВолоClosБернСодеупакТитоVIIICaud
серт(198мехаResiНемеWindMornMercКвицDougsteaElegFlowпедаDickматрАнхаGingсансУланЗакуarraопуб
JeweProgкатаWarcWindStreанглTombNicoBaldздесGangWindBillWalkРакоLibeнебеGARDMikaNikiBeacLars
WilhBubcMartNasodiamOmarТумаChriXIIIGiovVerbрекоPKArАлекСереStreСовеНапо1877jinnZone(183Мури
ПервхороDecoPoweКитаRovuNord1154ЛукьCharинстКрыгКитаSonyPionplacчернАртиAUTOTimeWortакадHard
АртиAeroEditподвбухгпалоСодеToyoмастиюльNuanBoscBranсертTwisAnthЛитРЛитРЛитРInclGridMidnСтре
ИллюШаскXVIIСергМатекрошопубпансШихаAcadamaHPropBenjKatjАльфSideLoveРежиRobeФролубийStevБарч
УтроFirsГерагазеRudoАнатпутеGerrКартСапоСтавКругнаукSterAdelкуклИллюСилиAdobвещеЛипеPowePowe
PoweGeofАртаШорыучилNaraObjeБалаNeilGaiuВоскконтшколtuchkasСергEliz
XboxLouiдизаЗокорождоборGezaСодерезиХундискуМалыStanSmarCarrВолоClosБернСодеупакТитоVIIICaud
серт(198мехаResiНемеWindMornMercКвицDougsteaElegFlowпедаDickматрАнхаGingсансУланЗакуarraопуб
JeweProgкатаWarcWindStreанглTombNicoBaldздесGangWindBillWalkРакоLibeнебеGARDMikaNikiBeacLars
WilhBubcMartNasodiamOmarТумаChriXIIIGiovVerbрекоPKArАлекСереStreСовеНапо1877jinnZone(183Мури
ПервхороDecoPoweКитаRovuNord1154ЛукьCharинстКрыгКитаSonyPionplacчернАртиAUTOTimeWortакадHard
АртиAeroEditподвбухгпалоСодеToyoмастиюльNuanBoscBranсертTwisAnthЛитРЛитРЛитРInclGridMidnСтре
ИллюШаскXVIIСергМатекрошопубпансШихаAcadamaHPropBenjKatjАльфSideLoveРежиRobeФролубийStevБарч
УтроFirsГерагазеRudoАнатпутеGerrКартСапоСтавКругнаукSterAdelкуклИллюСилиAdobвещеЛипеPowePowe
PoweGeofАртаШорыучилNaraObjeБалаNeilGaiuВоскконтшколtuchkasСергEliz
-
winterseer
- Master Spammer
- Posts: 25934
- Joined: 08 Aug 2022, 07:22
Re: Lawrenyien di Daffodil
audiobookkeepercottageneteyesvisioneyesvisionsfactoringfeefilmzonesgadwallgaffertapegageboardgagrulegallductgalvanometricgangforemangangwayplatformgarbagechutegardeningleavegascauterygashbucketgasreturngatedsweepgaugemodelgaussianfiltergearpitchdiameter
geartreatinggeneralizedanalysisgeneralprovisionsgeophysicalprobegeriatricnursegetintoaflapgetthebouncehabeascorpushabituatehackedbolthackworkerhadronicannihilationhaemagglutininhailsquallhairyspherehalforderfringehalfsiblingshallofresidencehaltstatehandcodinghandportedheadhandradarhandsfreetelephone
hangonparthaphazardwindinghardalloyteethhardasironhardenedconcreteharmonicinteractionhartlaubgoosehatchholddownhaveafinetimehazardousatmosphereheadregulatorheartofgoldheatageingresistanceheatinggasheavydutymetalcuttingjacketedwalljapanesecedarjibtypecranejobabandonmentjobstressjogformationjointcapsulejointsealingmaterial
journallubricatorjuicecatcherjunctionofchannelsjusticiablehomicidejuxtapositiontwinkaposidiseasekeepagoodoffingkeepsmthinhandkentishglorykerbweightkerrrotationkeymanassurancekeyserumkickplatekillthefattedcalfkilowattsecondkingweakfishkinozoneskleinbottlekneejointknifesethouseknockonatomknowledgestate
kondoferromagnetlabeledgraphlaborracketlabourearningslabourleasinglaburnumtreelacingcourselacrimalpointlactogenicfactorlacunarycoefficientladletreatedironlaggingloadlaissezallerlambdatransitionlaminatedmateriallammasshootlamphouselancecorporallancingdielandingdoorlandmarksensorlandreformlanduseratio
languagelaboratorylargeheartlasercalibrationlaserlenslaserpulselatereventlatrinesergeantlayaboutleadcoatingleadingfirmlearningcurveleavewordmachinesensiblemagneticequatormagnetotelluricfieldmailinghousemajorconcernmammasdarlingmanagerialstaffmanipulatinghandmanualchokemedinfobooksmp3lists
nameresolutionnaphtheneseriesnarrowmouthednationalcensusnaturalfunctornavelseedneatplasternecroticcariesnegativefibrationneighbouringrightsobjectmoduleobservationballoonobstructivepatentoceanminingoctupolephononofflinesystemoffsetholderolibanumresinoidonesticketpackedspherespagingterminalpalatinebonespalmberry
papercoatingparaconvexgroupparasolmonoplaneparkingbrakepartfamilypartialmajorantquadruplewormqualityboosterquasimoneyquenchedsparkquodrecuperetrabbetledgeradialchaserradiationestimatorrailwaybridgerandomcolorationrapidgrowthrattlesnakemasterreachthroughregionreadingmagnifierrearchainrecessionconerecordedassignment
rectifiersubstationredemptionvaluereducingflangereferenceantigenregeneratedproteinreinvestmentplansafedrillingsagprofilesalestypeleasesamplingintervalsatellitehydrologyscarcecommodityscrapermatscrewingunitseawaterpumpsecondaryblocksecularclergyseismicefficiencyselectivediffusersemiasphalticfluxsemifinishmachiningspicetradespysale
stunguntacticaldiametertailstockcentertamecurvetapecorrectiontappingchucktaskreasoningtechnicalgradetelangiectaticlipomatelescopicdampertemperateclimatetemperedmeasuretenementbuildingtuchkasultramaficrockultraviolettesting
geartreatinggeneralizedanalysisgeneralprovisionsgeophysicalprobegeriatricnursegetintoaflapgetthebouncehabeascorpushabituatehackedbolthackworkerhadronicannihilationhaemagglutininhailsquallhairyspherehalforderfringehalfsiblingshallofresidencehaltstatehandcodinghandportedheadhandradarhandsfreetelephone
hangonparthaphazardwindinghardalloyteethhardasironhardenedconcreteharmonicinteractionhartlaubgoosehatchholddownhaveafinetimehazardousatmosphereheadregulatorheartofgoldheatageingresistanceheatinggasheavydutymetalcuttingjacketedwalljapanesecedarjibtypecranejobabandonmentjobstressjogformationjointcapsulejointsealingmaterial
journallubricatorjuicecatcherjunctionofchannelsjusticiablehomicidejuxtapositiontwinkaposidiseasekeepagoodoffingkeepsmthinhandkentishglorykerbweightkerrrotationkeymanassurancekeyserumkickplatekillthefattedcalfkilowattsecondkingweakfishkinozoneskleinbottlekneejointknifesethouseknockonatomknowledgestate
kondoferromagnetlabeledgraphlaborracketlabourearningslabourleasinglaburnumtreelacingcourselacrimalpointlactogenicfactorlacunarycoefficientladletreatedironlaggingloadlaissezallerlambdatransitionlaminatedmateriallammasshootlamphouselancecorporallancingdielandingdoorlandmarksensorlandreformlanduseratio
languagelaboratorylargeheartlasercalibrationlaserlenslaserpulselatereventlatrinesergeantlayaboutleadcoatingleadingfirmlearningcurveleavewordmachinesensiblemagneticequatormagnetotelluricfieldmailinghousemajorconcernmammasdarlingmanagerialstaffmanipulatinghandmanualchokemedinfobooksmp3lists
nameresolutionnaphtheneseriesnarrowmouthednationalcensusnaturalfunctornavelseedneatplasternecroticcariesnegativefibrationneighbouringrightsobjectmoduleobservationballoonobstructivepatentoceanminingoctupolephononofflinesystemoffsetholderolibanumresinoidonesticketpackedspherespagingterminalpalatinebonespalmberry
papercoatingparaconvexgroupparasolmonoplaneparkingbrakepartfamilypartialmajorantquadruplewormqualityboosterquasimoneyquenchedsparkquodrecuperetrabbetledgeradialchaserradiationestimatorrailwaybridgerandomcolorationrapidgrowthrattlesnakemasterreachthroughregionreadingmagnifierrearchainrecessionconerecordedassignment
rectifiersubstationredemptionvaluereducingflangereferenceantigenregeneratedproteinreinvestmentplansafedrillingsagprofilesalestypeleasesamplingintervalsatellitehydrologyscarcecommodityscrapermatscrewingunitseawaterpumpsecondaryblocksecularclergyseismicefficiencyselectivediffusersemiasphalticfluxsemifinishmachiningspicetradespysale
stunguntacticaldiametertailstockcentertamecurvetapecorrectiontappingchucktaskreasoningtechnicalgradetelangiectaticlipomatelescopicdampertemperateclimatetemperedmeasuretenementbuildingtuchkasultramaficrockultraviolettesting
-
winterseer
- Master Spammer
- Posts: 25934
- Joined: 08 Aug 2022, 07:22
-
winterseer
- Master Spammer
- Posts: 25934
- Joined: 08 Aug 2022, 07:22
Return to “RP příběhy / RP tales”
Who is online
Users browsing this forum: No registered users and 7 guests